Nosi.cz

Přišel mi nedávno odkaz na záznam z jakési americké (prý už to běží i v Polsku) reality show Moment of Truth, v překladu tedy něco jako Moment pravdy – dalo by se však říct spíše Krutá pravda za peníze, jak se ostatně jmenuje i samotné video na YouTube. O co jde? Přikládám text uživatele Rickmena2 přímo z YouTube, protože nemá smysl ho papouškovat. Tedy; Americká soutěž Moment of Truth, ve které je vám v zákulisí položeno 50 otázek a vy musíte říct pravdu, nic než pravdu. Pokud zalžete, detektor lži to pozná a vyhodnotí vaši odpověď za nepravdivou. Výsledky, zda jste odpověděli pravdivě či lživě, znát nebudete. Produkce poté vybere 21 otázek do soutěže, ve které už nejste připojeni na detektor, ale musíte odpovídat stejně jako v zákulisí. To znamená pravdivě. Pokud odpovíte jinak než v zákulisí (tzn. řeknete lež) končíte a odcházíte s prázdnou domů. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaká další stupidní reality show, nicméně zdání může klamat. Podle mého je to geniální nápad vychytralých producentů a psychologů a je docela zajímavé sledovat chování těch lidí. Níže uvedené video je ale docela smutné. Koukal jsem na to s otevřenou pusou a nechápal, jak se mohla dotyčná do té soutěže přihlásit, když měla tolik tajemství. Toho jejího manžela mi bylo docela líto (taky se od ní po té prý odstěhoval, čemuž se ani nedivím). Na druhou stranu; docela mi vrtá hlavou, jestli je skutečně někdo tak naivní a přihlásí se, nebo je to všechno předem nahraná komedie. Každopádně velice zajímavé;

No, osobně bych do té show asi nevlezl. Koneckonců, není lepší si peníze vydělat jinak a poctivě, než si takto zkazit život a odejít třeba i s prázdnou, respektive s ostudou? Mimochodem, někdo z USA (Pepperos?) by se mohl vyjádřit, jak to s tou soutěží vlastně je :-).

Ani nevím, co mě to popadlo. Neměl jsem k tomu vlastně žádný důvod. Ale v jeden den jsem asi před měsícem našel galerii hodně povedených šablon do Wordpressu a taky zjistil, že tenhle blog má už 1000 dní. Takže jsem koupil doménu (fakt originální :-)), Marrakech mi nahrál Wordpress a nějaké další blbůstky, Lukáš Pulda zase všechny články ze starého blogu a Arthur z Bloguje.cz poradil jak vlastně na to – takže vám všem díky :-). Ten design se mi vážně dost líbil, takže jsem si postupně vyhrál se všema blbůstkama – mám tu Twitter, dole Flickr (kde jsem si konečně zřídil účet), odkazy na zajímavé čtení (to musím ještě pořádně doplnit – není čas) nahoře svoje projekty a úplně nahoře samolibý kecy :-). Každopádně to ještě není úplně hotové, sednu si na to vetšinou tak na hodinku týdně, protože nemám čas, ale tak do roka by to mohlo být stoprocentní. V takovéhle podobě to zatím stačí… Názory nebo nápady uvítám v komentářích.

Jo jinak, blog zaznamenal 50000 návštěv, což je docela milé. Díky.

PS: Seznam k tomuhle číslo dojde za půlhodiny, mě to trvalo tři roky :-)).

V sobotu se mi zabil kamarád. Ve vysoké rychlosti údajně nedal přednost a vyboural se. Zabil sebe i spolujezdce. Jeho táta, doktor v sanitce, měl ten večer službu a jel k bouračce, aniž by věděl, že se jedná o jeho syna. Tragédie. Chodili jsme spolu do třídy na střední, prožili spolu jeden chmel, několik oslav v hospodě… Byl to fajn kámoš, hrozně ukecanej, usměvavej a trochu trhlej. Před pár měsíci jsem u něj spal, chlastali jsme a vzpomínali na minulost. Měl budoucnost před sebou, nebylo mu ani dvacet. Nejspíš tu bouračku zavinil, ale tohle si nezaslouží nikdo. V pondělí se s ním pojedu rozloučit definitivně, až překvapivě moc mě to vzalo…