Nosi.cz

* Květen se točil hlavně kolem Slinku – byla to dřina a obzvlášť si pamatuju na týden, kdy jsem spal vážně málo. Je to nezvyk rozjíždět něco novýho, když o to „staré“ se musíte zároveň starat. Brrr… Navíc teď musíme řešit i SK verzi – ozval se nám člověk, co by to rád dělal u nich na Slovensku, s náma. Nemáme co ztratit, spíš naopak, takže taky fajn…

* Ale našel jsem si čas i na zábavu; pamatuju si například na akci, kdy tu byl Demi, já vytáhl ven i kluky (Honzina, Tichtu, Šumáka…) a po dlouhé době jsme všichni zašli do hospody jako za starých časů. Byl to fajn večer :-).

* Makalo se i Nadovče – udělali se drobnosti jako partněři, konečně i mapa webu (máme problém s tím, že nám vyhledávače neindexují památky), ale především věc, která se mi teda vážně hodně líbí – dole pod památkami se nyní zobrazují hotely v okolí památky. Líbí, líbí se mi to :-).

* Začal jsem konečně jezdit. Felicie je vážně fajn auto (pokud mi jí teda zrovna neřídí Komi :-)), takový průměrný, normálně rychlý a hlavně pojízdný – jinými slovy už se netrmácím každý den do školy tramavají, ale autíčkem. Peněženka zatím netrpí tak jak jsem čekal, ale to ještě může přijít :-).

* Začal jsem psát zase do PlayMobilu, tedy respektive PlaUpu – Miu vystřídal od nyní Dreb, takže začínám psát a na mobilní hry už se zase těším :-). V papírovém Doupěti jsem dostal na starosti tři pravidelné rubriky (Za pakatel PC a konzolový, a Hráčův rádce), mám z toho radost. Škoda jen, že jsem to hned nepoprvé nedal tak jak, bych si já i vedení představovalo, takže mám do příště co dohánět :-). A na Freegame jsem před chvílí nasázel skoro padesát flashovek, takže pohoda :-).

* Víkendy už trávím pořád jenom s Hankou. Je to výbornej relax. Po náročnym týdnu si vždycky víkendy užiju – naivně si tam beru i ntb, ale stejně udělám prd :-). Minulý týden jsme byli na výletě v Karlových Varech (hehe, pršelo), předminulý kousek za Klacíkovem a už nevím kdy, ale taky jsme zašli na koncík Clou. Byl jsem docela nadšenej, vážně! :-)

* Jo, ryba mi umřela, zase :-(. Tahle teda vydržela dýl, ale stejně. Další už nebude, nejsem vrah, to fakt ne :-).

* Ještě jsem si vzpoměl, že asi budu platit pokutu – na devadesátce se stotřicet fakt jezdit nemá :-(. Kort když vás měří… Sakruš.

* Jak jsem nedávno oslavoval naší operátorku, tak to dopadlo vcelku… na hovno :-). Holčina nám to po týdnu prostě vzdala. Takže paušál, telefon, zařizování, to všechno – prostě k ničemu. Naštěstí už máme náhradu, ale stejně jsem naštvanej. Nadovče se prostě nedařilo, v květnu vydělala vůbec nejmíň, holka jedna :-). Naštěstí máme představu, jak z toho všeho ven… Ale depky mám.

* A mám je i ze školy, klasicky. Ale to nebudu rozebírat…

* Chachá, vyžíval jsem se i kulturně; s mámou jsem zašel na Vratné láhve (překvapivě spokojenost), zkouknul Bratrstvo neohrožených (nádhera, vážně nádhera) a totálně ulítl na RCT a Tomb Raiderovi.

* Btw, že nevíte co se rodí? Ano, má to .cz koncovku a bude to fajn :-).

* Málem bych zapoměl – Julie měla narozeniny, podle svíček poznáte, že jí byli tři :-).

Na víc si nevzpomínám, i když se toho asi událo víc. Njn :-).

Když jsem v pátek v půl páté ráno nasedal do autobusu směr Praha, po více než dvaceti hodinách beze spánku (zkrátka nemělo cenu jít spát), ani nevím, jestli jsem se do Bratislavy těšil. Představoval jsem si pod tím nudné přednášky, haldu neznámých lidí, dlouhou cestu… Nicméně opak byl pravdou a nakonec jsem byl strašně překvapenej a taky v mnoha chvílích hrozně rád, že jsme Junior Internet vyhráli. Cesta do Bratislavy vlakem Euro City byla pohodlná, nepříliš dlouhá a taky důležitá pro krátké seznámení s celou šestnáctičlennou výpravou. Po příjezdu na nás v Bratislavě čekali slovenští organizátoři, se kterými jsme poté jeli do hotelu Barónka (mimochodem, obzvláště pokoje vyhovovali naprosto našim potřebám :-)). Před odjezdem jsem vlastně neznal vůbec nikoho; trochu Jirku Peterku, trochu Ondru Havlína ze Sosej.cz. Ten na tom byl stejně, takže jsme logicky šli na pokoj spolu. Původně jsme trochu viděli problém v tom, že na pokojích jsou jen manželské postele, naštěstí jsme ale oba zadaní, takže pohoda :-). Po krátkém obědě se razilo na konferenci, kde jsme nadvakrát představovali své projekty (nadvakrát proto, že zpočátku nešel projektor :-)) a poté sledovali slovenskou konferenci jako takovou. A večer? Vcelku chutná večeře a potom návštěva místní disky, ve který jsme se lehounce zmastili. A to myslím vážně; jenom jsme se hodili do nálady, žádná ostuda… :-). Sobota patřila vyhlášení vítězů, přednáškám, prezentacím a spoustě dalších věcí, který si už ani nepamatuju. Mezitím vším proplouvala moderátorská dvojice – jména si sice nevybavuju, ale neuvěřitelně mě bavili a nebyla minuta, abych se nesmál. Vážně skvělé oživení. Co si ale pamatuju o trochu víc, byla atmosféra, jaká na sympoziu panovala. Slováci mi zkrátka přišli hodně přátelští, bez obav se s námi dali do řeči a povídali si o svých/vašich projektech, a jak to vidí. Možná to bylo dáno tím, že jsme v Čechách vyhráli, každopádně jsem ale poznal spousty zajímavých lidí. Za všechny asi Ondru Havlína, kterého jsem i za ty dva dny docela dobře poznal a něco málo jsme zažili, za což jsem rád, protože jsme byli evidentně naladěný na stejnou vlnu :-). Ale i ostatní jako Jirka Peterka (s tím jsem se navíc domluvil, že mu příští ročník rád pomohu jakkoliv připravovat – skutečně mě JI nadchnul a před Jirkou vážně smekám), Štěpán Mejzlík, Marek Soldát, David Šmehlík z FlareWaru, vítězové „našeho“ JI, pořadatelé, slovenští účastníci, kluci z DirectProjectu i všichni ostatní – opravdu do jednoho pohodoví lidi :-). Zkrátka a dobře; byl jsem jako ryba ve vodě, a klidně bych snesl týden navíc :-). Nicméně končili jsme už v neděli, do Prahy přijeli v devět hodin, rozloučili jsme se, a… A průser, protože poslední autobus domů mi ujel. Instinktivně jsem volal Hynkovi, jestli má volnej kancl. Jenomže jako na potvoru mě někdo předběhl, takže měl plno :-). Zbylo mi jen jediné, a sice zavolat mámě, ať mi přes Nadovču najde nějaký levný ubytování. Našla. Nějakou Prokopku na Vysočanský. Já si to bohužel vsugeroval jako stanici metra Palmovka, kam jsem dojel, zjistil že tam skoro nic není, poptal se místních, mezitím se mi vybil mobil a bankomat mi sežral kartu (načež mi jí po usilovném přemlouvání naštěstí zase vrátil), až nakonec svitla naděje a já uviděl nápis hostel. I když, jak se to vezme. Pokoj stál devět stovek, nebyl nic moc (rozuměj postel a podprůměrná koupelna, nic víc), byla tam zima, nalevo od něj byla čtyřproudovka, napravo vlakové nádraží. Nevyspal jsem se, ale nelituju. Ten prodloužený víkend totiž přebil i tohle :-).

Když jsme s Demim do Junior Internetu před pár měsíci Nadovču přihlašovali, sice jsme doufali v úspěch (lhal bych, kdybych řekl že ne), nicméně moc reálných nadějí jsme si nedávali. Leč osud chtěl, aby tomu bylo jinak a tak jsme dostali pár dní před konferencí oznámení, že jsme nominováni. Za úspěch jsem bral už jen tu nominaci, nicméně asi všichni jsme doufali v něco víc. V sobotu jsme tedy ve složení já, Demi a Hanka jeli do Prahy, abychom se zde letošního Junior Internetu zúčastnili. Asi půl hodiny po začátku došlo na vyhlášení vítězů, tedy na chvíli, kdy jsem začal být opravdu hodně nervózní. Při vyhlašování mladší kategorie vítězů (www.tv-sedr.wz.cz a www.eshop.kera­mici.cz) se však na projektoru zřejmě nedorozuměním asi na setinu vteřiny objevil slide s vítěznou starší kategorií, kde jsem mžikem zahlédl i svoje jméno (přihláška byla napsána na mě). V tu chvíli jsme se jen otočil na Hanku i Demiho a vypadlo ze mě jen něco ve smyslu „Kurva, my to fakt vyhráli :-)“. Následovalo vyhlášení i starší kategorie, kde kromě nás vyhrálo ještě Sosej.cz (právě to jsem tipoval na vítěze). Po gratulacích (podal jsem si ruku s ministrem, heč :-) došlo na představování jednotlivých projektů, což mě docela zklamalo, protože slečna moderátorka mě „ustřihla“ zhruba po třech minutách mluvení, aniž bych stačil všechno říct. Škoda. Na druhou stranu; dvojice moderátorů byla naprosto skvělá, sehraná a neuvěřitelně mě bavila – palce jednoznačně nahoře. Ono, celá akce mě vlastně dost překvapila organizací, prezentacemi i vším ostatním. V podstatě jsem nenarazil na jediný nedostatek – nepočítám-li ne zrovna nejchutnější jídlo :-). A dokážu si představit, že pro spousty lidí ta akce byla přínosem a zdrojem informací / kontaktů – poznámka pro mě; co nejdřív si udělat vizitky. Ačkoliv obecně jsem proti těmto věcem (stejně tak i proti sakům a důležitému výrazu v obličeji), bylo vážně docela trapný tvrdit, že jsem si je zapomněl doma :-). Odjížděli jsme asi ve tři, nicméně řekl bych, že všichni s radostí – přecijen úspěch to docela je, cením si toho a naše roční práce se skutečně vyplatila. Více fotek naleznete tady.

Tak. Trvalo to sice trochu déle, nicméně autoškolu mám hotovou ze 70%. V úterý jsem měl závěrečky; test jen tak tak (43 bodů, což je minimum), v technice jsem vyhořel, zato půlhodinová jízda až na pár drobností bez chyby. A navíc s komisařem, u kterého spousta mých kamarádů opakuje jízdy třeba i pětkrát (já sám si to prožil před pár lety s motorkou, naštěstí si mě už nepamatoval :-)). Byl jsem zkrátka nadšen a tomu že jsem jízdy udělal u Bohuslava (opravdový mostecký postrach – když jsem ho uviděl, chtěl jsem odejít) hned napoprvé, jsem nevěřil ještě pěkných pár hodin. Ale je to za mnou, v úterý si zopáknu techniku a konečně nebudu muset do školy tramvají. Na druhou stranu mě teď ale šíleně sere, že jsem to neudělal, protože se v sobotu do Prahy budeme muset s Hankou táhnout busem. A propós, Junior Internet. Původně jsem byl rozhodnutý, že tam zkrátka nepojedu, události posledních dní však nabrali trochu jiný směr a účast je nutná – navíc přijede i Demi, takže Nadovču.cz team bude úplně komplet :-). Uff, třetího Junior Internet, šestého opravné zkoušky z techniky, sedmého natáčení druhého dílu Freeware Worldu a devátého doklasifikace ve škole (holt jsem měl ze dvou předmětů zameškaných více než 30% hodin, bohužel). Jak tak koukám, jarní prázdniny budou pro mě zaslouženým vysvobozením.