Nosi.cz

Letošní rok Junior Internetu pro mne byl tak trochu jiný. Minulý rok jsem seděl ve stejném sále jako letos, věděl jsem, že jsem nominovaný, napravo Hanka, nalevo Demi a myslím, že všichni jsme doufali, ať se tam objeví Nadovču (nadřeli jsme se na tom svého času docela dost, dneska bychom na to šli úplně jinak). Objevilo. Letos jsem pomáhal s organizací a paradoxně jsem jako první znal výsledky celé soutěže :-). Za ten rok se dost změnilo… Co říci ke konferenci samotné? Jedním slovem; povedená. I když některé projekty mi letos přišly trošku slabší, pár jich bylo skutečně super.

Samozřejmostí bylo plno zajímavých lidí. Pokud nepočítám organizátory, které znám, tak spousty dalších lidí, jež si teď sice všechny nevybavuji, ale pamatuju si, že jsem pokecal se spoustou zajímavých lidí :-). Docela dlouho jsem mluvil s manažerem CzechComputeru, na jehož přednášku jsem se těšil vůbec nejvíce. Týkala se vzniku firmy a rozhodně nezklamala. Naopak – plno zajímavých informací (třeba údaj 600 objednávek denně je docela cool) a popis těžkých začátků. Tu vyzdvihuji. Ostatně, nač plýtvat slovy, když Patrik ze Sedr TV natočil tuhle povedenou reportáž:

Na závěr jen dodám, že všechny prezentace, fotky, popis vítězů a další věci, naleznete na oficiálním webu Junior Internetu. Těším se na příští rok :-).

Jooojo, vykradli mi auto. Ono by mně to naštvalo kdykoliv, ale včera se mi to vážně nehodilo. Byl Junior Internet, takže jsem se těšil a protože jsem ho pomáhal organizovat, měl jsem tam být dřív – obzvláště kvůli veletrhu projektů, na kterém jsem byl domluven s několika lidmi. No nic, nakonec se to vyřešilo i beze mě, takže pohoda. Ráno jsem trochu nestíhal, měl jsem v plánu vyjet v sedm, ale nakonec jsem z baráku vyšel až o dvacet minut později. Přišel jsem k autu, chci dát klíče do zámku, ale ještě před tím mi oči spočinuli na sedadle řidiče, kde ležel vysipaný popelník. Ve vteřině mi to došlo, takže můj další pohled směřoval na rádio, které jsem zhruba před třemi měsíci kupoval za skoro čtyři litry – podle očekávání jen vytrhané dráty :-). Vzadu vymlácené okýnko, vtipně otevřené dveře (co by z toho taky ještě kolemjdoucí ukradli, že) a krabici s hračkami (naštěstí asi jen za pětikilo), která ještě včera byla na zadních sedadlech, už jsem nenašel :-). Jo, nasralo mě to, v tu chvíli ale spíš proto, že jsem nestíhal ještě víc. Běžel jsem domů pro izolepu, nůžky a igelit, zalepil to okno a frčel do Prahy. Cestou mě napadlo podívat se do kaslíku u spolujezdce – všechna cédéčka pryč, dokonce si vzali i vizitky, kontrolní ústřižek od dálniční známky (teď mi došlo, že jsem se nepodíval, jestli nestrhli i tu). A co mi nechali? Podsedák pro ségru (asi zapomněli), účtenky z benzínek, mapy a hromadu bordelu po celém autě. Nic moc zážitek. Jasně, byla to moje chyba, protože jsem večer předtím přijel asi v deset večer a už se mi nechtělo tu krabici brát nahoru, na rádio jsem pak zapomněl – takže se to ke krádeži přímo vybízelo. Ale je moje chyba, že žiji ve státe, kde si ani nemůžete ve VLASTNÍM autě nechat SVOJE věci? Přes tu škodu pět tisíc by se to možná i napočítalo, nicméně stejně by to bylo k ničemu, takže jsem nikoho ani nevolal.

Je to vtipné – přesně před rokem, po Junior Internetu, když jsem šel domů, mě cikáni okradli o dvě kila. Letos mi v den stejné události vykradli auto – příští rok si hodně rozmyslím :-). Vše se navíc stalo na úplně stejném místě, kde mi před téměř rokem „očesali“ motorku. Nicméně vždycky když se mi něco takového stane, tak si říkám; já si koupím něco jiného znova a za týden na to zapomenu. Svět se z toho nezblázní. A pak si představím, jaký život mají asi ty nuly, co musí krást :-).

Na víkendy jsem se vždycky těšil, protože po týdnu školy a spousty práce jsem všechny povinnosti většinou hodil za hlavu a užíval si. Trávil jsem je často s Hankou, jezdili jsme na výlety, koupat se, sem-tam jsme si pustili film a spousty dalších normálních aktivit, kterým se ve výsledku dá říkat odpočinek :-). Pak se „něco“ posralo a bylo po všem. Teď se to možná pomalu začíná vracet do starých kolejí…

Medovník

Znáte to. Uvařit si krom vajíček či omelet neumíte skoro nic (například já), nicméně jakmile vás někde něco zaujme, chcete to hned zkusit. Tohle byl i můj případ. Objevil jsem na síti Kubizův velice povedený webík o Medovnících a hned jsem na něj dostal chuť :-). Původně jsem si ho chtěl jít koupit, nicméně když jsem tak ty stránky projížděl a zjistil, že tento dort je údajně jeden z nejtěžších, byla to pro mně výzva a hlavně bláznivý nápad, jak si zpříjemnit jedno sobotní do/odpoledne :-).

V pátek jsem teda nakoupil krom jiného také všechny potřebné ingredience (jedno kondenzované mléko navíc, protože ten karamel co z toho vznikne mám fakt rád! :-)) a druhý den jsem se do toho u Hanky pustil. Myslel jsem si, že to bude mnohem těžší, nicméně šlo to vcelku v pohodě. Postupoval jsem přesně podle receptu a nakonec se mi to všechno povedlo, čemuž jsem dlouho nedokázal uvěřit :-). Ale byla to sranda a docela mě i Hance chutnal. Nakonec ho dostal děda k narozeninám…

Dřevěná chaloupka

Den na to jsme si pak s Hankou (střídačky po patře) sestavili malou dřevěnou chaloupku, což jsme měli v plánu už tak měsíc. Chystám se dělat pro dřevěné hračky od Walachie na Pongo nějakou microsite, takže jsem to všechno potřeboval nafotit, abych za pár týdnů měl nějaký materiál. Tyhle hračky jsou super. Stačí k tomu lepidlo Herkules, štěteček a špetka šikovnosti :-).

Celé jsme to slepili asi za dvě hodinky, ale dívali jsme se u toho ještě na film, takže to přesně nevím. Každopádně je to docela zábava a výsledek za to docela stojí. I když je to klasicky menší, než jak to vypadá na obrázku.

Články vydané před pátým březnem 2008 jsou povětšinou strašná sračka – jde o posty, které jsem psal hlavně v šestnácti a sedmnácti a nechávám je na blogu jen pro to, že pro mě mají nějakou (malou) cenu. Za pár let si to rád přečtu, momentálně si spíše trhám vlasy a říkám si jak trapný jelito jsem byl :-). Vy už dál nechoďte a nečtěte, není tam nic zajímavého – prostě pubertální cinty…