Nosi.cz

Hledal jsem jeden starý mail, protože jsem potřeboval e-mailovou adresu jednoho člověka. To není tak zajímavé. Zajímavý je mail, co mi přišel a já mu zřejmě nevěnoval moc pozornosti, takže jsem ho pořádně pročetl a zhodnotil až nyní. Jedná se o e-mail od službičky FutureMe.org. O co jde? Napíšete e-mail o vaší aktuální situaci (či o čemkoliv jiném) a zadáte si, kdy se vám má poslat – v rozmezí od jednoho do třiceti let. Ten uvedený níže mi ještě přijde tuším za dva, čtyři a a patnáct let. Je to zajímavá věc. O to zajímavější, že pak můžete zhodnotit, kde jste před tou dobou byli a kde jste teď. U mě se toho změnilo hodně, ale nebudu to komentovat…

Je 19. 11. 2006 a já si na Kahiho blogu právě přečetl o možnosti nechat si poslat mail z budoucnosti. Poprvé zkusím nejdříve poslat si to za rok. Eh, vzrušující pocit. Právě teď ležím v Hančině posteli, ona nám právě vaří oběd. Je to příjemný, rodinný pocit. Mám jí rád, miluju ji :-). Ale kdo ví, až tento mail budu za ten rok číst, budeme pořád spolu? Budeme se společně těšit na Vánoce? Kdo ví, tipoval bych ale že jo :-).

Propadl jsem ve druháku, sere mě to. Nemálo. Zajímalo by mě taky, jak se za ten rok na to budu dívat. Jsem touhle dobou už ve třeťáku? Nebo jsem zase rupnul? Nebo jsem se na školu vyprd úplně? Kdo ví, třetí možnost by se mi asi líbila nejvíc :-).

Což mi připomíná, že už pár měsíců je spuštěna Nadovcu.cz. Strašně moc mě zajímá, jak na tom budeme ve chvíli, kdy čtu tenhle mail… Momentálně máme 2330 ubytovacích zařízení v databázi, pomýšlím na objíždění všech hotelů (poplatek v řádech stokorun) a zřízení online rezervací. Schválně, jestli už za ten rok budeme vydělávat.

A co Doupě? Pořád mě tak nebaví? A co Freegame? Pořád tam jsem? A co Demi? Jsme pořád nejlepší kamarádi? Kdo ví. Julie je zatím prcek, další brácha na cestě. S dědou je to špatný, nechci vědět jak to s ním je ve chvíli čtení tohoto mailu… Uvidím za rok, zatím se měj :-).

Zítra jdu poprvé do školy. Respektive do nové školy. Po čtyřech letech elektroniky v Mostě, kdy to evidentně nikam nevedlo (tohle mě vážně nebavilo a NIKDY bych se tomu nechtěl věnovat) a kdy jsem vážně pochyboval o tom, že bych tam někdy odmaturoval, se naskytla příležitost přejít jinam. Ostatně, přejít jsem zkoušel snad každý rok (vždycky bylo plno atp., takže nic).

Při jednom pracovním rozhovoru se Skejtisem se najednou úplně bokem zmínil o jeho nové škole. Hodně se mi zalíbila, takže jsem tam hned druhý den volal, za pár dní jel, hned podepsal smlouvu a byl oficiálně „jinde“. Chvíle, která změní život, ani pořádně netušíte jak :-). Takže jsem přestoupil na soukromé dálkové gymnázium do Prahy. Školu mám jeden víkend měsíčně, plus nějaké testy po internetu a samostudium doma. To vše za necelých 17 000 Kč ročně, což není tak hrozné. Předměty mám dost podobné, jen nebudu mít elektroniku na každém kroku, hurá :-). Ve třídě sedm spolužáků, možnost psát si do notebooku (na mé bývalé škole sprosté slovo) a hlavně úplně jiný přístup od vedení (jasně, taky je platíme my – ale stejně).

Po dlouhé době se tak můj pětihodinový průměr spánku zvýšil. Člověk je hned šťastnější… Původně jsem se docela bál toho, že se budu doma nudit, nebo že budu mít najednou hodně času a nebudu věďet co s ním. To zatím ale nepociťuju – beru si na starosti všechny projekty hlavně já, takže dopoledne vyřizuju maily, administrativu a podobné blbiny, odpoledne pak dělám prostředníka mezi klienty a lidmi co pro nás dělají – nutno podotknout, že druhá polovina dne je dost o nervy a brzo o ně asi přijdu :-)). Samozřejmostí je i víc volného času, takže odpadá pocit, že si ten život vlastně vůbec neužíváte… Každopádně, rok 2008 pro nás s Demim začal pracovně skvělě, máme toho nad hlavu (minimálně na měsíc-dva je co dělat) a daří se nám. Navíc mám víc času vymýšlet nové projekty, ladit ty stávající atp. Prostě super.

Za pár hodin jedu poprvé do nové školy. Dost se těším a to pekvapivě i na výuku. Chci to vzít mnohem zodpovědněji (taky proto, že si to platím :-)), když to bude jen těch pár dní :-).

Přeji všem, pro které to ode mě má alespoň minimální váhu, krásné prožití svátků Vánočních, hodně pohody, štěstí, lásky a vše ostatní co k tomu patří :-).

Dnešek je jeden z nejhorších dnů mého krátkého života. Čtyřicet minut po půlnoci totiž odešel na druhý břeh můj děda. Byl to skvělý člověk, kterého jsem měl moc rád. V podstatě celé své předškolní dětství jsem strávil v jeho společnosti, protože rodiče chodili do práce a on nás hlídal. Zažili jsme toho spolu hodně. Pamatuju si, jak se mnou a s bráchou chodil skoro každý den na výlet kam jsme si řekli, neustále se nám věnoval a udělal cokoliv, co nám na očích viděl. Přál bych vám všem mít takového dědu. Byl to člověk, kterému jsem vždy jako prvnímu ukazoval vysvědčení, který pro mě často chodil před školu, věděl o mých průserech ve škole i mimo ní. Bavili jsme se spolu o všem možném naprosto otevřeně, vyprávěl jsem mu všechno jako prvnímu. Co jsem se bál říct doma, řekl jsem jemu. O mých prvních láskách věděl zaručeně nejlépe a nejdříve on. Měli jsme báječný vztah. Měl jsem štěstí, že jsem ho zažil tak dlouho. O to víc mě teď ale mrzí, že nikdy neuvidí moje děti, nikdy už ho nestihnu svézt v autě, i když jsem mu to sliboval, nebo že už si zkrátka nikdy nesedneme naproti sobě u něj v kuchyni, a nebudeme probírat naprosto běžné věci. To všechno dnes navždy skončilo a já tomu pořád nemůžu uvěřit. Je to obrovská rána, nedokážu slovy popsat, jak moc jsem ho měl rád. Zůstávají mi ale vzpomínky. Tisíce vzpomínek, které mi zůstanou navždy a díky kterým si vždy dědu dokážu znovu a znovu vybavit. Nikdy nezapomenu…

Protože jsem prošel :-). Fakt tomu nevěřím, protože letos jsem na školu vcelku ostudně kašlal, a spíš se věnoval činnostem jiným. Díky bohu za to! Hurá, prázdniny :-).