Nosi.cz

Ten den stál už od rána vcelku za prd. Ihned poté co jsem vstal, mě jako první napadla věc, „že musím jít rychle přeparkovat auto, protože se dnes vlastně čistí silnice/chodníky“. Auto už tam nestálo – netušil jsem, že se to dělá tak brzo :-). Pršelo a já docela pospíchal, takže jsem sháněl odvoz, abych nemusel pěšky. Zachránil mě taxík. Odtah plus pokuta rovnal se vyndané tisícovce z mé peněženky, nicméně během 20 minut bylo po problému – i přesto mě to nepotěšilo. Další rána; Martinovi je blbě a tudíž zvažuje, jestli přijede. Damn! Čekám na zásilku hraček, která měla dorazit. Nedorazila. Těsně před odjezdem jsem se pak dozvěděl, že Martinovi trochu nevyšel jeden obchod a že nás „připravil“ o měsíční výplatu ukrajinského, načerno zde pracujícího dělníka. Uaaa, kolik ještě znamení přijde?

Dobře, nezačalo to dobře. Ale jeli jsme přece na koncert Dana Landy, opět po třech letech! Těšil jsem se hrozně, nasedl do auta, zapomněl na všechno stávající a měl jsem v plánu si ten večer užít. Povedlo se :-). Asi dvě hodiny před začátkem koncertu nás pořadatelé pustili dovnitř, měli jsme lístky přímo před podium, takže jsme stáli metr-dva od něho – super! Ty dvě hodiny jsme si vystáli (jednou za čas, proč ne) a pak to začalo. Dorazila první předkapela, Kult z Polska – vcelku nic moc, ale mohlo to být horší. A bylo. Druhou předkapelou byl Walda Gang a to jsem místy trochu nepobíral. Bez komentáře – do noční estrády na Nově budiž, ale jako předkapela na Landu? Uff, dlouhý a silný kafe :-). Nicméně ihned poté konečně dorazil i Landa. Podle očekávání začaly davy (hala bylo skoro kompletně plná, místo nebylo ani úplně nahoře u stropu – wow) šílet a běsnit, začátek byl plný energie a spousta lidí si to chtělo evidentně užít – Dan to ale „zazdil“ tím, že jako první dal novou písničku, kterou ještě nikdo neznal. Mimochodem, novinek zahrál asi pět a podle mého názoru je jedna z nich dosud to nejlepší, co kdy nahrál. Nové album bude super!

Koncert trval zhruba dvě hodiny a i když jsem čekal, že to bude ještě o malinko lepší, i tak to bylo fajn :-). Výběr songů byl v pohodě, Landa dělal show, skoro vůbec nemluvil (minule mi některé věci co říkal moc neseděli) a prostě si to jen užíval. A s ním i lidi :-). Koneckonců, Martin něco málo natočil, to nejpovedenější sem níže dávám, zbytek je na jeho Youtube profilu.

Jak říkám, koncert byl super (moje fotky zde na Flickru). Smůla je, že ten další bude buď až zase za tři roky, nebo přinejhorším vůbec. A mimochodem, příjemně mě překvapilo, že na koncertě bylo dost málo plešatých „nevím-proč-vlastně-žiju“ tupohlavců. Naopak; naprosto normální lidé ve věku od 10 do 50 let.

Už několik dní je na netu ke stažení debut Plus 44, deska When Your Heart Stops Beating. Můj názor? Těšil jsem se na ní jako malej kluk, několik předem "uvolněných" písniček se mi hodně líbilo, nicméně první poslech celé desky ve mě zanechal spoustu negativních pocitů. Jsem zklamán, opravdu se mi nelíbí. Až na tři písničky (Lycanthrope, When Your Heart Stops Beating a No It Isn’t, ke které se mi váže pár nepěkných vzpomínek, takže jí mám asi nejraději) se mi deska nelíbí ani trochu. Je to takové moc… Odlišné. Až na tři ryze punkrockovější songy je zbytek bohužel pomalá směs čehosi, co zaujme 13-15 holčiny (upřímně doufám, že to tak nebylo myšleno), nicméně mě to maximálně naštve. Skoro jako Emo, fuj. Letos se Markův + Travisuv a Tomův tábor příznivců asi definitivně rozdělí. Nevím, Angels and Airwaves mi příjde jako mnohem "vznešenější" a "větší" hudba než nastavovaná kaše u Plus 44. Poslední desku Blinků a první od Angels and Airwaves (ta je prostě skvělá) mám v originále, teď ale budu dlouho přemýšlet, jestli to samé udělat i tentokrát. Škoda, ty tři songy za to ale na druhou stranu stojí :-). PS: Tom včera vypustil na net novou písničku Star of Bethlehem, která je naprosto skvělá a dle mého názoru bohužel ona sama strčí celé album Plus 44 do kapsy. Stáhněte a poslechněte si jí, byl by hřích ji neslyšet. Vážně.

Včera jsem na PSPčku (hezky v posteli :-)) zkouknul už trochu starší, nicméně z mé straný dosud neviděný Tarantinův snímek Hostel. A můžu s klidem v srdci říct, že mě potěšil i nadchnul, v určitých momentech ale také překvapil/naštval. Film se natáčel v Českém Krumlově, nicméně příběh jako takový je situován na Slovensko (po shlédnutí filmu si budete říkat zaplaťpánbůh). Pro nás je to příjemné v tom, že se ve filmu objevuje vlak Českých drah, na zdi diskotéky visí plakát koncertu Kabátů, v televizi hraje česká detektivka a na diskotékách uslyšíte Miro Žbirku nebo Michala Davida. Co však potěší mnohem méně, jsou některé scény, které Slovensko zobrazují v ne zrovna nejlepším světle; auto nad padesát tisíc ve filmu nepotkáte, taxíky jsou staré Lady a Volhy (viz první obrázek) a policisté jsou schopni utvořit desítky metrů dlouhou kolonu (mimochodem opět tvořenou Ladami a starými škodovkami) jen proto, aby před zraky všech mohli jen tak zmlátit provinilého řidiče. Dokonce i slovenští mafiáni se zde vozí v Samarách, Volhách a Ladách. No, Slovensku se cestovní ruch asi radikálně zhorší – v Hostelu totiž nelze najít jediný náznak vyspělosti našich sousedů. Zpracování filmu jako takového je ale na vysoké úrovni; překypuje napětím i brutalitou, místy se budete dokonce i bát a rozuzlení zápletky a konec samotný je perfektní. Až na několik zbytečných pasaží (hlavně v první polovině filmu) a místy hluchý scénař se jedná o povedený snímek.

Poprvé v kině jsem se skutečně bál a vůbec se za to nestydím. Před několika dny jsem v Citadele shlédl společně s Hankou perfektní horor (respektive remake původního, třicet let starého snímku), který mě po dlouhé době naprosto nadchnul. Ihned zezačátku film překvapí vcelku drsnou scénou, nicméně záhy poté se děj nečekaně ubrzďuje a úvodní zápletka je vysvětlována nějakých třicet minut. Třicet dlouhých a nudných minut. Kdo však vydrží, bude po uběhnutí této doby svědkem jedné z nejděsivějších scén poslední doby (znásilnění, zastřelení matky malého dítěte, zastřelení matky celé rodiny a upálení otce zaživa – to vše během deseti minut, navíc na jednom místě). Následuje tvrdá odplata, která nepostrádá náboj, surovost, desítky litrů krve ale také atmosféry, kdy se vžijete do hlavního hrdiny a říkáte si „kurva, zabij všechny ty zasraný svině!“. Několikrát za film jsem nevěřícně koukal s otevřenou pusou, a to doslova. I přes některé scény (hlavní hrdina je bohužel Rambo a vrcholový atlet v jednom, ke konci se pak dočkáváme i scén jako vystřižených z MacGayvera) a místy „hluchý“ scénář se jedná o film, který mě naprosto dostal a překvapil. Jednoznačně doporučuji; není to jen krev, krev, krev – důležitá je i atmosféra, a ta tu je. Pokud možno si sežeňte verzi na DVD (tak jako se to chystám udělat já), protože verze která byla uvedena do kin, musela být drasticky prostříhána tak, aby vůbec mohla ven. Už teď se bojím :-).

Mám to! Mám cédéčko nejlepší kapely na světě! Dnes ráno se na internet dostalo cédéčko Angels And Airwaves - We Don’t Need to Whisper, které se do obchodů dostane až za dva měsíce. Věc na kterou čekám snad už půl roku (jedná se o novou kapelu Toma DeLonga, člena legendárních b182) jsem spouštěl s napětím i touhou zároveň. Výsledek? Desítka absolutně překrásných songů, které mi hrály takřka bez přestání po celý dnešní den. Je to tak, že si na to musíte zvyknout. Po prvním poslechnutí jsem byl zklamán. O pár hodin později tomu moje uši přišly na chuť. A nyní? Našel sem to, co už dlouho dobu potřebuju! Na celkově spíše depresivním albu není písnička, která by byla průměrnou - všechny jsou osobité a krásné! Neváhejte ani chviličku a okamžitě stahujte…