Co dělám...

Na internetu podnikám s mnoha webovými projekty (nejčastěji zaměřeny na cestování, provizní prodej a celkově development domén), kterým věnuji nejvíce svého času. Pět let jsem psal do několika herních magazínů či krátce moderoval herní pořad na internetové TV. Jsem jedním z organizátorů Junior Internetu (roku 2007 jsem ho vyhrál). V podnikání jsem se našel a první větší peníze jsem vydělal ještě před dvacítkou...

Něco málo o mně...

Nerad píšu nebo mluvím sám o sobě, nicméně toto místo je a bude výjimkou. Jmenuji se Ladislav Nosákovec (23) a právě zde zanechávám střípky ze svého života. Jsem obyčejný kluk, co má rád svojí rodinu, své přátelé, dobré filmy, hudbu, knihy, cestování a spousty dalších věcí, které se do tak krátkého textu vměsnat prostě nedají :-). Názor si udělejte sami...

Nacházíte se v archivu: Hry

Real Game Creators, aneb jak jsme dělali “hry” :-)

Koukal jsem teď na FTP blogu a našel jsem na něm naše dvě původní hry, který jsme s bráchou dělali někdy v patnácti letech. První hra je adventura Lumír Lánský, se kterou jsme byli tuším čtvrtí na poměrně známé soutěži Becher Game. Je to taková blbinka, která je hodně krátká – já to skriptoval a „programoval“, brácha dělal grafika + jsme společně vymýšleli scénář atp. Teď i kokuám, že na Freehry.cz to dostalo hodnocení přes 80%, to snad ne :-). Stáhnout můžete zde.

Druhá hra je takový pěkný Pac-Man, který není vůbec špatný. Ke stažení zde.

Návykovka jménem Family Restaurant

Dneska se trochu rozepíšu o zajímavé hře Family Restaurant, kterou jsem objevil před pár dny a pořádně na ní ujel :-). Hledal jsem nějaké „top“ hry pro jeden náš malý webík 100bestflashga­mes.com (250–500 lidí denně si k němu cestu najde a hlavně jsme chtěli nějaký malý herní server :-)) a našel tuhle šílenost. Jedná se o simulátor vaření a vedení restaurace. Původně jsem si myslel, že to bude nějaká budovatelská strategie a že hlavním účelem bude vybudovat třeba z malého bistra obrovskou luxusní restauraci :-). Takové hry mám rád…

Family Restaurant je ale vážně čistě jen o tom vaření. Začínáte s malým bistrem, do kterého chodí par zákazníků, no a končíte velkou pětihvězdičkovou restaurací pro snoby. Vtipné je, že máte jen jednoho kuchaře (kuchařku), takže někdy děláte naráz třeba i pět jídel, což je docela záhul :-). Ale i zábava. Všechny jídla totiž děláte sami jen pomocí rychlých pohybů myší a přidáváním správných ingrediencí. Dokonce si můžete dělat i vlastní recepty. Zkrátka hra, která mě po dlouhé době zabavila na dost dlouhou dobu. K dispozici je ve flashové verzi zde, pokud vám to bude málo, tak je klasická PC verze k mání tady (hodinová trial verze zdarma, nebo neomezená za 20$). Nicméně; pokud máte něco rozdělaného, nechte si to na později :-).

Btw, vpravo dole jsem adoptoval jednu kachnu, tak na ní prosím buďte hodní a občas jí dejte najíst, kdybych tu nebyl :-). Jinak je ale úplně blbá…

Tomb Raider: Anniversary

Slza nostalgie ukápne na úplném začátku, kdy se ocitáte před zasněženou jeskyní, jíž uzavírají těžká dřevěná vrata. Ve chvíli, kdy se za vámi zavřou a vy procházíte úzkou uličkou, míjíte stěny s vystřelovacími šípy, skáčete na plošinku a zabíjíte netopýry, se vzpomínky derou z nejzapadlejších koutů paměti na povrch silou uragánu. Level design se nezměnil a i po těch deseti letech si pomalu vzpomínáte na jednotlivé detaily. Neskutečná krása…

Pamatuju si, jak jsme prvního Tomb Raidera s tátou hráli na PlayStation jedničce, tenkrát ještě s černobílím obrazem (jednalo se o verzi, kterou si táta koupil v Americe, takže si s náma trochu nerozuměla :-). Nikdy jsme se tenkrát nedostali moc daleko, ale byla to skvělá hra. Vzpomínám si na to jako kdyby to bylo včera :-). Hry obecně už mě nebaví tolik jako dřív, u Anniversary jsem ale před pár dny vytuhl do půl páté ráno. A to vážně o něčem vypovídá – tu devítku jsem tomu dal zaslouženě.

Staré klasiky u mě vedou

Původně jsem sice chtěl psát o tom, jaká je Chmatákov obrovská nuda, pak mě to ale nějak přešlo. Ostatně, zahrajte si to a uvidíte, já u toho po hodině málem usnul :-). Hodlám psát o mnohem příjemnějších věcech, a sice o starých dobrých klasikách herního průmyslu. Ten kdo o hrách píše pravidelně už nějakou tu dobu (já už více než čtyři roky), zákonitě si k nim postupem času vybuduje buď averzi (můj případ), nebo to už bere vyloženě jako práci a ne jako koníček (částečně můj případ). Vliv na to má asi i můj počítač, který se řadí k průměru, takže vcelku hodně uvažuji o konzoli – žádná starost, veliká jednoduchost a ty hry teď vypadají prostě úžasně :-). Existují ale také hry, u kterých dokážu u počítače vytuhnout na strašlivě dlouhou dobu. A překvapivě to nejsou žádné novinky, ale hlavně staré klasiky; strašně dlouho jsem nedávno vytuhnul u Heroesů II, sem tam si zapnu druhou Tocu (vyloženě luxus) pár dní jsem obětoval také Caesarovi trojce. Poslední týden pak totálně ulítávám na RollerCoaster Tycoon dvojce. Na jednu z mých nejoblíbenějších her jsem si vzpomněl vcelku nedávno, nosil tu myšlenku v hlavě, vyhrabal CD, a…? A průser, protože není den abych tomu alespoň tu hodinku nevěnoval :-). Ale je to vyloženě imba hra a doporučuju. Hm, hm, hm, teď jsem si vzpomněl na Theme Hospital a Transport Tycoon, néééé :-).



twitter. Twitter


ads


Nebaví Vás chodit na úřad? Pak by se Vám mohlo hodit zřízení elektronického podpisu. Nebo pokud toužíte spíše po dovolené v Alpách, navštivte třeba Rakousko. Rádi šteříte peníze? Hodit by se vám tak mohlo ING Konto, díky těmto úsporám si pak můžete koupit třeba letenku - nejlépe s Smart Wings.









Ladislav Nosákovec | Create Your Badge





P280112_23.53

Tezkej vecer

P270112_14.30

P270112_14.21_[02]

P270112_14.21

P260112_11.52_[01]

P260112_16.11

P260112_15.35