No teda, sem to ale vůl. Nové Doupě už je druhým dnem na stáncích, a
já o tom pořád nevěděl – měl jsem totiž zafixované datum 4.
listopadu, ani nevím proč. Žvaním, přejděme tedy k věci. Nové
Doupě je opět… lepší! Ne, tohle vážně nejsou zaujaté řeči,
jedenácté číslo se mi opravdu líbí. Z dvou nabízených obálek je
podle mého názoru rozhodně povedenější ta s King Kongem –
navíc mi hezky ladí s designem blogu :) A co teprve samotný
vnitřek časopisu! Design článků je tentokrát opravdu úžasný. Říkám
vám, že mít Doupě pevnou vazbu (no kdo ví, každopádně já nic říkat
nebudu :-)), tak se ostatní posadí na zadek. Stačí se podívat na design
recenze King Konga, a hned je to každému jasné… Jak ale pořád
říkám, názor na Doupě si můžete udělat jedině tak, že si ho sami
koupíte. Devětadvacet korun snad není tak moc ne? A nezapomeňte,
příště slavíme rok!
No a protože jste na mém blogu, tak se taky pochlubím tím, co sem pro
Doupě splodil tento měsíc. Přiznám se bez mučení, moc toho tentokrát
nebylo. Dvě strany nejsou žádný zázrak, na druhou stranu můžu být rád
aspoň za to. Takže až budete hledat něco ode mě (no, iluze si nedělám
:-)) dívejte se po preview na Mage Knight: Apocalypse a recenzi na Merecedes
Benze World Racing 2. Ale já se polepším, uvidíte – už nyní se mi
tu něco tetelí blahem…
Je vážně pohodička. Kromě vysoce nadprůměrného finančního
ohodnocení se mi na tento server totiž píše snad nejlíp a prakticky bez
problému. Návíc mi v redakci „projde“ úplně
všechno… nevěříte? Mrknte na článek :-). Demi si na
tahu!
Desáté Doupátko už máme na stáncích, a to hned se třemi obálkami
– každá verze má jednoduše tu svou, aby se to nepletlo. Nutno říct,
že tyhle obálky se mě osobně líbí prozatím ze všech nejvíce, dobrou
zprávou do budoucna je to, že se s něčím podobným i nadále
počítá. Obálka je ale minimum oproti tomu, co se nachází uvnitř
časopisu… Recenze her F.E.A.R., Fable, Chameleon či Black and White
2 snad mluví za vše. Dále se pak můžete dočíst na několika
stranách o Sony PSP, a za přečtení určitě stojí i téma
Martina Zavřela – SuperWOW. Pro ty, které zajímá DVD příloha je
potom nachystaná závodní hra R.C. Cars, kterou jsem mimochodem recenzoval
jako svou druhou hru pro Doupě (pochopitelně webové). A jak jsem na
něm tentokrát přispěl já? Kromě fotky a popisku na čtvrté straně (kdo
hledá najde :)) jsem se činil téměř čtyřmi stranami (reklamy nějaké to
místečkou sežerou), konkrétně recenzí na Moto GP 3, Conflict: Global Storm
a především pak dvoustránkovým preview na Hammer and Sickle…
Téměř před týdnem (konkrétně 10.9.2005) se uskutečnil sraz redakce
Freegame, na které jsem já, coby redaktor tohoto serveru pochopitelně nemohl
chybět. Tyhle porady/srazy mám rád, přesněji: prostě je žeru. Nejde jen
o to, že vidím všechny ty lidi, se kterými se bavím jen přes icq,
ale hlavně také o tu debatu, poznatky a nové informace o/do
budoucnosti. Jako už klasicky jsem vyjel z Litvínova v brzkých
ranních hodinách (7:30 je pro me vetsinou jeste pulnoc), tentokrát však
byla cesta jen dvouhodinová, cíl: Praha. Zhruba po měsíci jsem se opět
projel metrem, a vyrazil do McDonalda, kde uz na me cekal MD – sesli sme
se tu jeste s jednou zajimavou osubkou – bohuzel kvuli unave
z autobusu sem si teda moc nepokecal. Potom nám už nic nebránilo
nasednout do metra (md jel prý poprvé), s konečnou zastávkou na
Andělu. Tady stačilo zavolat Hynkovi (šéfredaktor Freegame, mimo jiné
mimořádně zapalený člověk do tohoto projektu) a rychle se přesunout do
„provizorní“ redakce. Byli jsme tu skoro první, během několika
desítek minut však přišli všichni ti, které jsem znal jen
prostřednictvím fotek a redakčního chatu. Porada se potom nesla
v klasickém duchu; nejdříve se všichni pěkně představili, a potom
se už žive debatovalo o budoucnosti Freegame. Místy se tedy debatovalo
opravdu hodně, a někdy mi připadalo, že se řeší až přehnaně dlouhou
dobu zbytečnosti – ale což. Jídla bylo spousta (přichystán byl raut
obřích rozměrů) a bylo dobré… Následovalo hromadné focení (foto
níže), a pomalý rozchod domů. Poté však nastalo mírné zděšení;
autobus mi jel až za dvě hodiny, a já najednou nevěděl, co dělat. Na
Florenc jsem se tedy rozhodl jít pěšky; především kvůli tomu, že za
peníze na metro jsem si koupil baterky do přehrávače. Na druhou stranu jsem
si alespoň prohlíd pořádně Prahu, a nemusel zbytečně čekat tu dlouhou
dobu na autobus – vyšlo mi to akorát. Ještě jeden poznatek: policajti
absolutně neznají Prahu – opravdu děkuji. Jinak ale super
den…
Koho by zajímal „oficiální“ článek, najde ho na strankách
freegame.cz, konkrétně tady.
