Nosi.cz

Nesnáším komplikace, nesnaším chaos – kort když není čas, a už vůbec ne nálada. Přišel jsem domů (rozladěn ne-zrovna-pěkným vysvědčením), vidím důvěrně známou obálku od DPD, jejíž obsah je mi už předem známý – betaverze RPG Age of Pirates, která mi dorazila z jednoho prostého důvodu: preview na jednu stranu. Pohoda říkám si. Otevírám, pročítám papíry od výrobců, a nakonec mé oko spočine na CéDéčku samotném. Ono je to zlomené? Zase? Vždyť to už je podruhý, co mi to přišlo v takovém „stavu“. Jakej prasák mi to vozí? Ach jo, němci to holt budou muset poslat znova :-)) Přiznám se ale, že mi to přišlo tak trochu vhod. Dnes jsem dopsal recenzi na druhé Úžasňáky, do čtvrka musí být hotova dvoustránková recenze na Vivisector do časopisu, a v neděli musí být dopsaná recenze na skvělou (podruhé se to bude psát lehce :-)) Trackmanii Nations – opět na webové Doupě. Bože, jak já to zvládnu? Kdybych měl aspoň chuť a náladu…

A když už jsme toho. Mám rád i CD Projekt, a jeho limitem obdařené recentzentské verze PC her. Když dostanete sedmadvacátého hru, jejíž platnost končí třicátého, určité limity to sebou nese. A já vůl jsem myslel (nemysli vole!), že je platnost až do dneška… Výsledek? Už hodinu sháním všude možně obrázky z té zapeklité hry…

Pokud jste zaregistrovali v levé horní části tohoto blogu změnu, pak je to dáno tím, že před několika dny vyšlo nové Doupě. Díky haprující distribuci sice s jednodenním zpožděním, nicméně doufejme že vás tato nepříjemnost neodradila. A pokud ano, udělali jste jednoznačně chybu :-) Jak jsem zde totiž minule psal (a jak jste se ostatně mohli dozvědět z desítek dalších zdrojů), lednové Doupátko přináší řadu změn. Máme nový design, máme nově 116 stran, máme (konečně!) lepenou vazbu, máme spousty nových rubrik a fičurek a spousty dalších věcí. A především cena zůstala stále krásně při zemi… Nebo se vám snad zdá časopis se 116 stranami, lepenou vazbou a úžasnou grafikou za necelých čtyřicet (pokud chcete i přílohu, dáte necelé kilo) přehnaně moc? Popřemýšlejte o tom, a přehodnoťte situaci :-)) Doupě 2.0 (jak se mu s chutí přezdívá :-)) mě zkrátka ohromilo v mnoha ohledech. Lepená vazba je bez debat – jednoznačně super tah, který nás posunuje o třídu výš -, grafická stránka se mi zdá taktéž perfektní, a i vše ostatní je tak nějak v pohodě. Ne, žádné kritiky se ode mě vážně tentokrát nedočkáte :-))

Snad jen s vkládáním přílohy trochu nesouhlasím – přílohu musíte vytrhnout zprostřed časopisu, což se mi nezdá jako úplně nejrozumnější řešení. Situace se řeší, nicméně při jiném opatření by se patrně musela zvýšit cena… A to by bylo blbé :-) Na závěr ještě nezapomenu zdůraznit, že jako první si přečtěte recenze na hry Gene Troopers a Hammer and Sickle, ty jsou totiž ode mě – kde jinde si taky udělat reklamu než tady :-)) A když už pro to Doupě pofrčíte, tak sebou vemte rovnou novej PlayMobil – sice v něm mám jen dvoustranové zastoupení, ale což. Lepší než drátem do…

Sto. To je pěkné čílso. Takové kulaté, štavňaté, a strašně hezké. A přesně tohle číslo souvisí se mnou a s Freegame. Právě dnes jsem totiž do systému přidal stou recenzi (v podstatě stotřetí, nicméně tři už jsme v archivu měli :-(), což mě inspirovalo pro tento text. Dvojnásobně potěší fakt, že jsem na Freegame začal psát v srpnu letošního roku – to znamená dobu přesahující jen čtyři měsíce. Nebudu si ale nic nalhávat; z té stovky nejsem spokojený více než s většinou, a za ty opravdu povedené (no spíš bych řekl ucházející) bych mohl považovat zhruba pětici recenzí. Psal jsem na ty největší pecky, i na sra*ky, které přišly vhod pouze z toho důvodu, že nic lepšího aktuálně po ruce prostě nebylo. Jednoduše mě to baví, a jsem rád, když vidím, že díky mě jsme měli například Poldu nebo RTS pecku S.W.I.N.E. jako první a maximálně čtyřiadvacet hodin po uvolnění titulu. Tak, tak, zkrátka mě Freegame hrozně baví. Když si k tomu všemu připočítám ještě šest článků a více než sedmdesát novinek, vypadá to hned o něco lépe – za těch necelých pět měsíců to není špatné. Vezmu-li v potaz, že nejen Freegame se řadí mezi mé pracovní náplně. Dost samochvály – smrdí, a tahle to tu přímo zamořuje :-)

Přesně tak, ani jsem se ještě pořádně nedokázal vzpamatovat z toho, že Doupě vydává něco jako papírový časopis, a už máme první rok za sebou. Bilancování si nechám až na konec roku, nicméně ještě teď si pamatuju na pocit, když mi tenkrát (dva dny před novým rokem) přišla od Kamila SMSka, jestli bych měl zájem o recenzi na Sonic Heroes do papíráku. Prý jestli bych měl zájem, no co byste asi odpověděli :-)).

Přiznám se, že euforie už dávno pominula, a teď už mi to přijde jako zcela normální. Ale zpět k tématu. Asi největší novinkou je cena. Doupě nám zdražilo, sice jen o pár korun (od příštího roku platí cena 39 Kč bez přílohy, 99 Kč s přílohou), i tak mi to ale pár lidí dalo na icq pěkně sežrat. Jako kdybych já za to mohl :-). Nicméně toto zdražení sebou pochopitelně také přináší kopu skvělých novinek: od ledna se můžete těšit na zvýšený počet stran (o šestnáct víc, celkem tedy 116 stran), lepenou vazbu (!), kvalitní plnou hru u každého čísla (nyní si můžete vyzkoušet českou pecku Korea, příště to bude strategický skvost Caesar 3), kompletně přepracovaný design a mnoho dalšího. Doupě se tak od příštího roku stává ještě více kvalitnějším herním magazínem, který stále nabízí nejlepší poměr cena/výkon. A jestli mi zase nějaký škarohlíd a závistivec zdůrazní, že Doupě není nic jiného než luxusní toaletní papír, s chutí se mu vysměju…

A co nabízí čtenáři aktuální Doupě? Kromě zmiňované české pecky Korea: Forgotten Conflict na DVD a většího rozsahu se jako už pravidelně můžete těšit na zajímavé počtení. Krom recenzí na aktuální pecky (NFS: MW, The Movies, Civilization 4…) mě nejvíce zaujal především vskutku povedený rozhovor s Kamilem (šéfredaktorem) a pak také Agileho téma Čeští vývojáři, na které se teprve chystám. Moje účast byla tentokrát poněkud slabší; mé jméno se tentokrát objevilo pouze na stránce s nadpisem Starship Troopers. Tak snad se příště polepším…