Nosi.cz

Jednotliví členové se pak posadili na svá místa. Někteří se již tradičně chopili lukrativní pozice u stolu, kde měli patřičný přísun jídla a tekutin. Následovalo i několik rozhovorů a celkově uvolněnou atmosféru ještě více obohatila hláška o odstartované soutěži. Soutěžící chodili měřit své síly prakticky v náhodném pořadí a zatímco u té závodní hry a u sjezdového lyžování šlo o to, zajet co nejrychlejší čas, u Space Invaders OpenGL byl naopak pevně daný časový limit (minuta a půl) a úkolem bylo nahrát co možná nejvíce bodů. Všem to šlo pěkně od ruky a s přibývajícími hodinami se už pomalu rýsovalo celkové pořadí jednotlivých soutěžících.

Když jsem poslední dobou vkládal každý měsíc nové číslo Doupěte do krabice nad televizi, říkal jsem si, že za chvíli bude plná a budu muset sehnat další. Můj problém je vyřešen, Doupě končí. Dozvěděl jsem se to jen několik desítek hodin před tím, než to šlo do éteru. Když mi to Honza Morkes psal, myslel jsem že je to vtip. Pak mi to došlo a málem mi ukápla slza. Časopis, do kterého jsem pravidelně psal od prvního čísla (tedy skoro dva a půl roku) najednou zničehonic končí. Dodnes mám uloženou SMSku od Kamila, ve které mi nabízí hru na recenzi do papíráku. Tenkrát jsem si mohl odškrtnout svůj pubertální sen. Za ty měsíce prvotní nadšení pochopitelně opadlo, avšak přesto ta chuť podílet se na časopise a být jeho součástí přetrvala – ten tým a ta atmosféra byla skvělá. Vážně mě to mrzí. Doupě (píšu do něj už pátým rokem, neuvěřitelné :-)) pro mě znamená kus života. To papírové obzvlášť; hodně mi dalo, hodně mě naučilo, a vydělávalo mi peníze, díky kterým jsem mohl financovat svoje projekty. V Doupěti jsem poznal Demiho – takže Doupě je pro mě skutečně kus něčeho, na co se nezapomíná, a díky čemu se nelze divit, že jsem sentimentální. Webové Doupě ale nekončí, redakce se vrací zpátky ke kořenům (a ne JD, ty hovado, opravdu to pro nás není potupa) a pokusí se ho dostat zpátky na výsluní…

Minulý týden proběhl další, v pořadí již sedmý sraz redakce Freegame.cz. Jel jsem tam už v pátek, krátce po příjezdu jsme s Demim pár hodin probírali nadovču a po Hynkově příchodu jsme se všichni odebrali nejdřívě do kavárny, a poté kamsi po hospodách :-). Zkrátím to; spát jsme šli v docela podivném stavu kolem čtvrté, stávali druhý den kolem osmé a šupajdili za Artmanem a Mariánem do Káefcéčka. Potom klasika; příchod ostatních, prezentace všech šéfredaktorů, pokec se všemi o všem, a nakonec konec :-). Asi v šest jsem jel domů, a měl jsem co dělat, abych po těch pár hodinách spánku udržel po celou dobu pozornost. Ale dobře to dopadlo a při pohledu zpět to byla vydařená akce – jak pátek, tak sobota :-).

Po vcelku vydařené Becher Game 2006 se jen o pár dní později konal v pořadí již šestý sraz redakce Freegame.cz. Pominu-li peklo v autobuse, kdy jsem s Hankou (ano, i ona se jela podívat na kolegy redaktory :-)) musel celou cestu do Prahy stát v uličce, mohu tento srázek hodnotit jako vůbec nejvydařenější (a vzhledem k tomu, že jsem byl prozatím na všech, tak to můžu vážně objektivně zhodnotit :-)). Narozdíl od všech minulých totiž tento nebyl ryze pracovní, nýbrž prostě a jednoduše šlo hlavně o zábavu. Kecalo se, popíjelo, hrálo a dokonce i soutěžilo v několika hříčkách – ten nejlepší si odnesl stylový pohár (fotka by byla, to by se ovšem Hynek musel úračet „vyndat“ ji z telefonu :-)), ostatní jako například já alespoň medaile :-). Ochuzen ale nebyl nikdo. Jsou přece Vánoce a proto každý dostal několik stylových dárků :-). Zkrátka a dobře, srázek to byl vydařený víc než dost…

Btw, dneska slaví Flashovky.cz rekord – 2160 návštěv je prostě fajn a člověka to potěší. Stějně tak mě těší i jedna dnešní nabídka, kterou sice neprozradím, ale je vážně cool! Snad příště…