Za hodinu a půl pojedu s Komim na letiště a odsud pak letecky na
konferenci do Rumunska. Akce by se meli tuším zúčastnit mladí lidé
z Čech, Turecka, Chorvatska, Nizozemí, Itálie a Rumunska. Bude to
zajímavá akce a docela se na ní začínám těšit :-). Odlítám
v pět, s mezipřistáním ve Vídni – miluju létání a
obzvláště start, nicméně z letu a letecké dopravy mám obrovskou
hrůzu. Když to spadne, tak je po vás :-). Takže se opravdu hodně bojím,
přiznávám. Další věc, ze které mám trochu obavy, je moje angličtina.
Není perfektní, ale domluvím se :-). Takže se těším i na toto
– bude to pro mě taková přípravka, protože letní prázdniny chci
strávit v USA. Aspoň poznám, jestli na to mám. Jsem zvědavej na
Rumunsko, na lidi, na všechno – a začínám se těšit. Bude to doufám
fajn akce. Mějte se tu, bye :-).
Hodinu jsem psal příspěvek o tom, jak jsme s Demim byli na
Slovensku zřídit podnikatelský účet kvůli Nadovcu.sk (ještě podepsat
smlouvu s SK partnerem a můžeme to rozjet), aby se mi to při uložení
nenávratně smazalo. Fakt díky :-). Takže teď už jen krátce; najezdil
jsem behěm 36 hodin přes 800km, naspal jsem toho nechutně málo a byl
tudíž hooodně unavenej – sakra Demis, udělej si řidičák :-).
A to jen kvůli takové maličkosti, která trvala hodinu (proč si
nemůžu zřídit účet přes net?). Naštěstí jsme si i užili
zábavy; večer jsme zašli do Lucerny na koncert Against Me!, kteří
s sebou přivezli ještě dva hosty – skupiny Steriogram a Future Of
The Left. Koncert ušel, obzvláště Against Me! a Steriogram byli
super…
Prý už moc nebloguju, prý to mám napravit. Hmm, uvidím. Nemám moc čas
– škola, práce, bla, bla, bla… Ale nestěžuju si, naopak
:-).
Za pár hodin odjíždím za strejdou na Vysočinu, konkrétně do Želetavy
a pak možná někam pod stan. Ještě ani nevím na jak dlouho, ale počítám
že tak kolem týdne. Z toho opět plyne, že nebudu online…
Případné dotazy směřujte na Demiho – fakt mu závidím, teď se toho
seběhlo docela dost a on to má sám na starosti :-).
Moje první samostatná dovolená se povedla tak napůl. Ubytování
v Rekreačním středisku
Zlatník bylo super, roubenka docela pěkná a ještě
„smrděla“ novotou, dvanáct hodin spánku každý den, denně
výlet tam, kam si Hanka přála (takže třeba do Prachovských skal, na
Ještěď, na Panskou skálu, do Muzea Škodovek, do Bozkovských jeskyní, do
Babylonu v Liberci, do přilehlých městeček a tak různě) a relaxace
na tisíc možných způsobů. Po týhle stránce jsem si dovolenou fakt
užíval a Hanka to se mnou asi neměla lehký, protože jsem chtěl buď
neustále spát, nebo si pro změnu v posteli číst (přečetl jsem tam
za ten týden Google Story a Bohatého tátu, chudého tátu – obě
knížky doporučuji). Ale jen o tom to vážně nebylo, fakt jsme
i hodně cestovali – důkazem může být i fakt, že za ten
týden jsem najel přes tisíc kilometrů. Celkově vzato se naše první
společná „skutečná“ dovča vážně povedla. A proč jsem
v úvodu psal, že jen napůl? Jednoduše proto, že šest ze sedmi dní
propršelo, a to bylo fakt na prd. A příští rok? Láka mě Amerika a
dva měsíce práce / cestování, rád bych se ale možná zajel podívat
s Hankou někam za mořem. To je ale ještě brzo, a stejně nebudu mít
peníze :-).
