Nosi.cz

Týden v Lucembursku utekl tentokrát strašně rychle, nicméně o to víc jsem si ho užil :-). Cesta autobusem a následně autem z Francie trvala celkem 13 hodin, což pro mě bylo dost na prd – to už vážně radši to letadlo :-). Do ubytovny jsme přijeli první (ještě s jedním Slovákem, kterého bavilo nás poslouchat a neprozradit, že nám rozumí :-)) a jako první zjistili, že je tam docela zima, ale jinak pohodička – na těchto akcích je podmínkou levné ubytování, nicméně řekl bych, že to nikomu nevadí a že v pětihvězdičkovém hotelu by to byla nuda :-). Hned první den přijeli všichni účastníci zhruba ve dvouhodinových intervalech. Jako první Slováci, poté i ostatní – Řekové, Lotyši, Italové, Francouzi, estonec Dima, dvě volontérky z Maďarska a jeden z Černé Hory. Takže hodně multikulturní…

Tuším, že hned první noc byla mezinárodní večeře, takže jsme ochutnali co se dalo a bylo to dost zajímavé. Každý následující večer pak měla jedna země vždy představit svou domovinu (zvyky, jídlo, písničky atp.). Přes den pak byli na programu většinou workshopy (exchange měla zaměření na jazyky, takže hlavním cílem workshopů bylo poznat cizí řeč a hlavně procvičit angličtinu), nebo nějaké energizery – většinou po ránu hodně nutné po předchozí probdělé noci :-).

Jinak šlo o poznávání Lucemburska jako takového (výlety atp.), poznávání nových kultur a lidí, mluvení atp. Vše se myslím podařilo a na ty lidi jsem si dost zvykl. Panovala fajn atmosféra a možná i proto, že tam bylo mnohem více lidí mého věku (narozdíl od Rumunska), se mi tam líbilo víc…

* Lucembrusko jako takové je hrozně pěkné. Za celý pobyt jsem viděl přibližně tři auta pod sto tisíc, baráky jsou krásné a nemají ploty (je to v ČR možné?), lidé jsou milí, klidní, usměvaví a celkově o dost klidnější než my – nikam se neženou, na přechodu všechny auta naprosto automaticky pouští chodce (to nemohli pochopit hlavně Řekové :-)), večer je klid, zkrátka hodně věcí tam funguje, všude je čisto a hezky :-).

* Vrcholem všeho bylo, když jsme se asi ve dvě ráno vraceli z místní diskotéky a před garáží jednoho z domků stálo kolo (a na něm z obou stran nějaké kapsy na věci), jen tak postavené, nezabezpečené a asi metr od silnice – v tu chvíli popřemýšlíte, zdali by u nás tak dlouho vydrželo (nevydrželo, mě takhle vyrabovali skútr kdysi, když jsem ho nechal stát na ulici přes noc) a docela se zastydíte.

* Na druhou stranu je tam dost draho – obzvláště potraviny jsou dvakrát až třikrát dražší než u nás, zase je ale větší a zajímavější výběr – kupříkladu celá jedna stěna plná Coca-Coly (příchutě pomeranč, vanilka, limeta a mnohé další). Koukal jsem ale i na vystavené domy v realitkách a i ty jsou podstatně dražší…

* …to se bohužel týká i piva, které sice stojí Euro za plechovku, nicméně je skutečně dobré. Obzvláště pak Diekirch, které se vyrábělo ve stejnojmenném městečku, ve kterém jsme byli.

* Hlavní město, Luxembourg, je super – spousta památek, spousta obchůdků, hezká náměstí (opět všude čisto) atp., ale jinak nic, co by stálo za nějakou výraznější zmínku. Snad jen, že je to hodně prťavé město a za hodinku-dvě ho máte prochozené skrz-naskrz. A hlavně je to hlavní město a ani to se občas nevyhne bezdomovcům – byť v malém počtu.

* Byl jsem v obchůdku, kde prodávali jenom modely letadel, autíček a různých dalších vozítek – celý krám narvaný modely. Byl to ráj, fakt ráj :-). Ale drahý ráj…

* Musel jsem se smát tomu, jak se tam prodávají boty od Adidasu, Nike atp. Botky, které se u nás neprodávají div na zlatém podnosu, se v Lucembursku válí pohozené v drátěných boxech á la shopy „vše za 39 Kč“. Cena je pár desítek Eur (max. 50), jsou to samozřejmě originály. V tu chvíli si uvědomíte, že jsou to vlastně jen obyčejný křusky :-)).

* Slováci byli hustý a utvořila se tam zajímavá aliance – když je tam celkem čtyřicet lidí a z toho skoro polovina CZ/SK lidí, je to prostě lol :-). Nepočítám ani ty všeobecný narážky na to, kdo je lepší v hokeji, kdo má lepší kuchyni, kdo je ve středu Evropy – prostě na denním pořádku :-).

Zkrátka, Lucembursko jako takové mě nadchlo a přiznám se, že by mi ani trochu nevadilo tam žít – vážně super :-). Co se Exchange týče, pocity jsou podobné. Organizace byla lepší jak v Rumunsku (tam to ale zase bylo větší „vzrůšo“ :-)) a celkově povedenější. Lidi fajn, program taky – zkrátka vydařená akce. Těším se na další :-).

Dneska ne „frrrrrrnk“, ale jenom „brrrrrrrm“, naštěstí :-). Létání nesnáším :-). Ale k věci – za hodinku odjíždím s Hankou do Prahy na Florenc a odtud nás poté čeká desetihodinová cesta do Lucemburska. Jedu na týden na další exchange, no a protože se uvolnilo jedno místo, vzal jsem i Hanku. Takže to bude zajímavý a zvláštní, vzhledem k tomu, že jsme po rozchodu a udobření, ani nevim jak to mezi náma je, blaaa. Každopádně v Lucembursku jsem ještě nebyl a po zkušenostech z Rumunska, kde jsem byl před dvěma měsíci, se těším na všechny ty nové lidi a zážitky. Mějte se tu, já jdu balit – ukrutně nestíhám!

A jsem zpátky. Týden v Rumunsku utekl jako voda a já se plný dojmů vrátil v neděli večer po zhruba 20–30 hodinách beze spánku (oslavovalo se a potom už nemělo cenu ani jít spát :-)) do naší krásné rodné zemičky :-). Ale nebylo to tak jednoduché. V den odletu jsem měl naspáno jen pár hodin, balil jsem chvíli před odjezdem, na letiště dojel trochu pozdě a protože letadlo mělo zhruba dvě hodiny zpoždění, bylo zaděláno na problémy. Ty přišly ve Vídni. Letadlo z Vídně do Bukurešti nám těsně ufrnklo a na SkyEurope jsme se dozvěděli, že další letí až v osm ráno a že žádné ubytování ani jídlo není k dispozici.

Těch 12 hodin na letišti nebylo úplně nejsladších. Nebylo kde se vyspat, takže jsme (naše česká šestičlenná grupa) po celou dobu seděli u mekáče, kde jsme jen zevlovali, jedli, hráli Poker a postupně povypíjeli asi 70% alkoholických zásob :-). Byla to vcelku pruda, na druhou stranu jsem aspoň poznal všechny české účastníky a bylo to v pohodě.

Po příletu do Bukurešti docela šok :-). Letiště malinké, na něm jediné funkční letadlo (naše), odbavovací a kontrolní místnost propojená s příjezdem zavazadel a celkově to vypadalo dost zašle a divně (později jsme zjistili, že letiště jsou v Bukurešti dvě, to druhé vypadá o poznání líp). Autobusem jsme se postupně dostali až do hostelu, kde nám přiradili jeden malinký pokoj (původně jsme tam měli spát všichni, nakonec jen čtyři) a nějaké volné postele na stejném patře.

Následoval oběd, seznámení se všemi účastníky (lidé z Turecka, Polska/Nizozemska, Itálie, Čech a Rumunska) a poté workshopy na místní univerzitě. Večeře a hybaj spát :-). Takto to probíhalo skoro každý den; po snídani byl nějaký workshop, po oběďe následovala buď prohlídka města, volný čas nebo nějaký jiný program, no a po večeři se vždy šlo do nějakého místního klubu oslavovat :-). Celkově vzato mě ale Rumunsko překvapilo. Myslel jsem si, že to bude obrovská díra plná chudoby a bídy, rozbořených baráků a špíny.

Něco z toho k vidění samozřejmě je, ale není to tak hrozné a řekl bych, že Rumuni na tom jsou docela dobře (soudím tak podle lidí, aut, některých budov atp. – holt rozvojovka). Alespoň tedy v Bukurešti, na vesnicích (tam jsme se bohužel nepodívali) to ale asi bude o dost ostřejší. Exchange jako takový byl ale hodně fajn – parta lidí (češi obzvlášť) byla super, týden angličtiny taky, program ušel a i když to v organizaci občas trochu skřípalo, vážně jsem si ten týden užil. Kromě dopravy, i odlet totiž byl se spoždením :-).

* Rumuni jsou ti nejhorší řidiči co jsem kdy viděl. Naprosto se nepoužívají blinkry, nedodržuje se rychlost, každé tři vteřiny na sebe lidi troubí. Hrůza, připomínalo mi to džungli :-). Btw, 70% aut jsou Dacie :-).

* Autobusy v Rumunsku jsou odlišné jen trochu. Lístek vyjde na 10 korun, ale cvaká se stylem, že ho vložíte do velké kovové cvakačky, která vám do lístku udělá tři dírky (pak na ten jeden lístek asi můžete jezdit celej život, protože tam není ani datum ani nic podobného – revizora jsem nepotkal ani jednou). Po cestě také vždy hraje rádio docela nahlas – super věc. Lidé se chovají v autobuse (většinou dost narvaném) docela divně – už zastávku před se připravují na to, že budou vystupovat, takže se tlačí před dveřě tak, aby pak mohli hned vystoupit. Zajímavé. To nejhorší se ale týká jízdních řádů, které se v Rumunsku prostě nevedou (tj. fakt, prostě je nemají). Takže se nám stalo, že přijely tři autobusy (plné, nešlo nastoupit) a potom jsme hodinu a půl čekali na další – hrůza. Ani po těch 90 minutách však nepřijíždel, takže jsme museli vzít Taxi, díky čemuž jsme zjistili…

* …že Taxi v Rumunsku jsou nechutně levná. Kilometr taxíkem vyjde na 8 až 16 korun (pozor na ty za 60Kč za km), takže když jedete třeba deset kilometrů, zaplatíte stovku (děleno čtyřmi = cena skoro nižší než autobus). Výsledkem byl fakt, že za pět dní jsme jeli asi desetkrát taxíkem :-). Jsou to ale holt Rumuni, takže se nám stalo, že s námi jeden taxikář pořád kroužil kolem našeho hostelu, jako že neví kde má zastavit (slovu STOP snad rozumí každej), jen aby nasbíral pár Leí navíc (1 Lei = 8Kč).

* Většina rumunek stojí za prd. Ale když se najde nějaká pěkná, tak je to fakt… super :-). Pár jsem jich viděl, některé jsou vážně krásné :-).

* Po Rumunsku pobíhá hodně psů jen tak volně. Mají na uchu nějakou značku, ale tj všechno, nikdo se o ně nestará, jen si tak chodí. Často jsem ale viděl, kdy se lidé zastavili, psa pohladili a šli dál – nějaký zvyk? Po Rumunsku je také dost bezdomovců (většinou dost staří lidé, ti vynalézavější prodávají v metru knížky), chudých a špinavých lidí a v neposlední řadě i dětí (zřejmě) bez domova. Vyjdete ven z nějaké lepší restaurace a čeká na vás horda malejch dětí, který natahujou ruku a šahaj na vás. Nic moc…

* Neokradli mě, nezabili, neznás… Takže to asi nebude tak hrozné, jak všichni tvrdili :-).

* Elektrika v Rumunsku je naprosto příšerná. Na každém stožáru je namotána tuna kabelů, vše je zamotané a je v tom hroznej bordel. Schválně mrkněte na fotku. Taky se může stát (jako mě), že jdete po ulici a najednou hlavou narazíte do kabelu, kterej je prověšenej. Často jsem to viděl. Voda v Rumunsku je dost hnusná. Radši kupovat :-).

* Velké rozdíly. Přišlo mi, jako by tam lidi buď měli všechno (jezdilo tam hodně luxusních aut), nebo nic (auta co taktak jezdila, dost chudí lide). Tak propastné rozdíly v ČR nejsou.

* Chodníky nepoužívají chodci :-). Na chodníky parkují auta – ne jen občas, ale naprosto všechny chodníky jsou zabarikádovány parkujícími auty :-). I když tam občas dávají sloupky kovové (ty jsou ohlé, vylámané), moc to nepomáhá. Vrcholem všeho bylo dva dny zaparkované Porsche přímo před zástavkou (lidi museli stát v silnici, před autem). Nepobíral jsem :-).

Jinak je to ale zajímavá země. Občas nad některými věcmi zůstává rozum stát a znovu bych tam asi nejel, ale zajímavá zkušenost to byla :-). A normálně bych se tam asi nepodíval (ani by mě to nenapadlo).

Za hodinu a půl pojedu s Komim na letiště a odsud pak letecky na konferenci do Rumunska. Akce by se meli tuším zúčastnit mladí lidé z Čech, Turecka, Chorvatska, Nizozemí, Itálie a Rumunska. Bude to zajímavá akce a docela se na ní začínám těšit :-). Odlítám v pět, s mezipřistáním ve Vídni – miluju létání a obzvláště start, nicméně z letu a letecké dopravy mám obrovskou hrůzu. Když to spadne, tak je po vás :-). Takže se opravdu hodně bojím, přiznávám. Další věc, ze které mám trochu obavy, je moje angličtina. Není perfektní, ale domluvím se :-). Takže se těším i na toto – bude to pro mě taková přípravka, protože letní prázdniny chci strávit v USA. Aspoň poznám, jestli na to mám. Jsem zvědavej na Rumunsko, na lidi, na všechno – a začínám se těšit. Bude to doufám fajn akce. Mějte se tu, bye :-).