Nosi.cz

Když mi Jirka Peterka asi tři dny před slovenským Junior Internetem zničehonic zavolal, jestli bych nechtěl jet s ním, vůbec jsem si neuvědomil, že ho letos mají na Slovensku tak brzo (minulý rok byl jejich Junior Internet až po nás). Takže sice překvapen, ale docela rád (minulý rok se mi tam skutečně hodně líbilo) jsem přijal. Cesta do Bratislavy trvala bezmála čtyři a půl hodiny (mě ještě hodinku autem do Prahy), jeli jsme vlakem Euro City. Zpáteční lístek vyjde na 730 CZK, což mi přijde docela super – pohodlné sedačky jako v letadle, nevydýchaný vzduch, vozík s jídlem pendlující mezi vagóny, čisto a mnoho dalšího. Nechápu, proč jsem minulý rok jel do Bratislavy dvakrát jednorázově autem, když to jde pohodlněji, rychleji a romantičtěji vláčkem :-). Na konferenci jsme to stihli přesně na čas. Jirka jako zakladatel Junior Internetu se zhostil úvodního slova, poté zástupci AMAVETu (velká mládežnická organizace na Slovensku – na Exchange v Lucembursku jsem poznal pár jejích členů, takže vím, co ne/dělají :-)) a po nich moderátoři Kuba s Bárou, kteří (naštěstí) letos opět moderovali. Naštěstí proto, že už minulý rok byli super a letos to jen a jen potvrdili. Naprosto přirození, vtipní a hlavně; i v kritických situacích dokázali díky svému humoru situaci obrátit ve svůj prospěch.

Celé dva dny (konference opět trvala dva dny, účastníci spali přímo v Hotelu Barónka, kde se konference odehrávala) mladí lidé představovali své webové projekty, grafické designy či povídky. Tu povedenější, tu méně – nicméně snaha se cení a občas jsem jen koukal, co třeba třináctiletý klučina dokáže. Vítězové jsou uvedeni na oficiálním webu slovenského Junior Internetu, tak se můžete podívat. Obzvláště vítězové s projektem IllusionLord mi doslova vyrazili dech – na svůj věk naprosto super. S autory jsem chvíli kecal a myslím, že se v budoucnu ještě pořádně ukáží. Kromě nich jsem potkal také PCMastera a Timbulka z WebTrhu, takže jsme (obzvláště s prvním ze jmenovaných) hodili řeč o slovensko-českém internetu :-). Konec přišel překvapivě rychle, Jirka navíc odjížděl dřív za příbuznými na Moravu, takže jsem měl před odjezdem zhruba tři-čtyři hodinky na prohlídku historické části Bratislavy. Nějaké fotky z výletu jsem hodil na Flickr sem, ale je jich málo a nejsou nic moc (fotit vážně neumím a ani se mi moc nechtělo).

Mimochodem, co se českého Junior Internetu týče, ten má vyhlášení na pořadu dne již za devět dní. Letos pomáhám s organizací a můžu potvrdit, že je to docela dost práce – sám mám na starosti „jen“ komunikaci se soutěžícími, předvýběr přihlášek, přípravu „veletrhu“ a koordinaci poroty, nicméně i toto dá časově docela zabrat. A ostatní na tom jsou určitě podobně/hůř. Každopádně se těším – potkáme se devětadvacátého v Praze? :-)

Už pár dní jsem sice z Bruselu doma, nicméně čas a spíše chuť na napsání dojmů přichází až nyní. Jednou větou; Belgie byla super! Nepočítám-li let letadlem (doufám, že letos už nepoletím, fakt mi to nedělá dobře :-)) tam a zpátky, bylo vše plné pozitiv. Od ubytování (každý měl jednolůžkový pokoj ve čtyřhvězdičkovém hotelu, asi 200 metrů od Evropského parlamentu), které mi vyhovovalo a kde se krásně spalo, přes celkově slušně zvládnutou organizaci, až po konferenci samotnou. Ostatně, vlastně jsem ani pořádně nevěděl, co nás čeká. Hned po snídani jsem se to ale dozvěděl.

Po vstupu nás uvítali pracovníci britské Organizace proti zneužívání dětí a jejich ochraně na internetu (CEOP), od kterých jsme dostali instrukce a dárky na uvítanou. Úvodní předmluvu v konferenčním sále vedli organizátoři z Evropského komisařství a lidé z CEOP, kteří nás později provázeli všemi částmi programu konference. Pak následovala možnost vybrat si ze tří témat: rizika, zkušenosti a zábrany při užívání sociálních sítí, mobilních telefonů a doporučení pro zvyšování povědomí o bezpečnějším užívání online technologií. Každé téma bylo zpracováváno formou skupinového workshopu v oddělených místnostech, kde účastníci diskutovali o vlastních zkušenostech a názorech na danou problematiku. Výstupem pak byla prezentace s doporučeními a otázkami na politiky a pracovníky Evropské komise a také na zástupce jednotlivých firem a institucí (MSN, Myspace, BEBO, UPC, Telefonica, Vodafone a další).

V odpolední části jsme se opět přesunuli do konferenční haly na otevřené valné zasedání, kde se uskutečnila další část programu konference. Úvodní slovo si vzala komisařka pro ochranu spotřebitelů Meglena Kuneva, která mimo jiné také poděkovala všem účastníkům za jejich zájem o bezpečnost na internetu a poukázala na důležitost celého našeho počínání. Následovaly samotné prezentace, na které odpovídali např. Richard Swetenham, vedoucí oddělení pro eContenplus a bezpečnější internet, Viviane Hoffmann z Cabinet of Commissioner Reding, zástupci firem, např. Brian Groth z MSN, Maria Jose Cantarino z Telefonica O2, Monica Monaco z Visa a také členové evropského parlamentu, Alexander Alvaro, Catherine Trautmann a další.

Takže tolik ke konferenci samotné. Večer a následující celý den byl věnován prohlídce Bruselu, což je vcelku hezké komiksové město, nicméně zase tak moc nenadchlo. Každopádně nutnost v podobě prohlédnutí si sošky Manneken-Pis, ochutnání pravých pralinek (deset jich sice stálo přes čtyři Eura, nicméně stály skutečně za to) a prohlédnutí si města křížem-krážem jsem si odškrtl, takže jsem ve zpátečním letadle mohl vzpomínat na skvěle strávený víkend. Jo, fakt se mi to líbilo :-).

Za hodinu razím do Prahy na letiště a odtud pak na třídenní konferenci Safer Internet 2008 do hlavního města Belgie. Je to jen krátká konference, kde bude opět mnoho lidí z nejrůznějších koutů Evropy, takže jsem zvědav. Zítra by měla být celý den konference, pozítří prohlídka města a poté odlet domů. Těším se, nicméně vůbec nestíhám (včera vypadl proud, takže jsem nemohl na internetu nic dělat), tak uvidíme jak to dopadne :-). Mějte se…

Týden v Lucembursku utekl tentokrát strašně rychle, nicméně o to víc jsem si ho užil :-). Cesta autobusem a následně autem z Francie trvala celkem 13 hodin, což pro mě bylo dost na prd – to už vážně radši to letadlo :-). Do ubytovny jsme přijeli první (ještě s jedním Slovákem, kterého bavilo nás poslouchat a neprozradit, že nám rozumí :-)) a jako první zjistili, že je tam docela zima, ale jinak pohodička – na těchto akcích je podmínkou levné ubytování, nicméně řekl bych, že to nikomu nevadí a že v pětihvězdičkovém hotelu by to byla nuda :-). Hned první den přijeli všichni účastníci zhruba ve dvouhodinových intervalech. Jako první Slováci, poté i ostatní – Řekové, Lotyši, Italové, Francouzi, estonec Dima, dvě volontérky z Maďarska a jeden z Černé Hory. Takže hodně multikulturní…

Tuším, že hned první noc byla mezinárodní večeře, takže jsme ochutnali co se dalo a bylo to dost zajímavé. Každý následující večer pak měla jedna země vždy představit svou domovinu (zvyky, jídlo, písničky atp.). Přes den pak byli na programu většinou workshopy (exchange měla zaměření na jazyky, takže hlavním cílem workshopů bylo poznat cizí řeč a hlavně procvičit angličtinu), nebo nějaké energizery – většinou po ránu hodně nutné po předchozí probdělé noci :-).

Jinak šlo o poznávání Lucemburska jako takového (výlety atp.), poznávání nových kultur a lidí, mluvení atp. Vše se myslím podařilo a na ty lidi jsem si dost zvykl. Panovala fajn atmosféra a možná i proto, že tam bylo mnohem více lidí mého věku (narozdíl od Rumunska), se mi tam líbilo víc…

* Lucembrusko jako takové je hrozně pěkné. Za celý pobyt jsem viděl přibližně tři auta pod sto tisíc, baráky jsou krásné a nemají ploty (je to v ČR možné?), lidé jsou milí, klidní, usměvaví a celkově o dost klidnější než my – nikam se neženou, na přechodu všechny auta naprosto automaticky pouští chodce (to nemohli pochopit hlavně Řekové :-)), večer je klid, zkrátka hodně věcí tam funguje, všude je čisto a hezky :-).

* Vrcholem všeho bylo, když jsme se asi ve dvě ráno vraceli z místní diskotéky a před garáží jednoho z domků stálo kolo (a na něm z obou stran nějaké kapsy na věci), jen tak postavené, nezabezpečené a asi metr od silnice – v tu chvíli popřemýšlíte, zdali by u nás tak dlouho vydrželo (nevydrželo, mě takhle vyrabovali skútr kdysi, když jsem ho nechal stát na ulici přes noc) a docela se zastydíte.

* Na druhou stranu je tam dost draho – obzvláště potraviny jsou dvakrát až třikrát dražší než u nás, zase je ale větší a zajímavější výběr – kupříkladu celá jedna stěna plná Coca-Coly (příchutě pomeranč, vanilka, limeta a mnohé další). Koukal jsem ale i na vystavené domy v realitkách a i ty jsou podstatně dražší…

* …to se bohužel týká i piva, které sice stojí Euro za plechovku, nicméně je skutečně dobré. Obzvláště pak Diekirch, které se vyrábělo ve stejnojmenném městečku, ve kterém jsme byli.

* Hlavní město, Luxembourg, je super – spousta památek, spousta obchůdků, hezká náměstí (opět všude čisto) atp., ale jinak nic, co by stálo za nějakou výraznější zmínku. Snad jen, že je to hodně prťavé město a za hodinku-dvě ho máte prochozené skrz-naskrz. A hlavně je to hlavní město a ani to se občas nevyhne bezdomovcům – byť v malém počtu.

* Byl jsem v obchůdku, kde prodávali jenom modely letadel, autíček a různých dalších vozítek – celý krám narvaný modely. Byl to ráj, fakt ráj :-). Ale drahý ráj…

* Musel jsem se smát tomu, jak se tam prodávají boty od Adidasu, Nike atp. Botky, které se u nás neprodávají div na zlatém podnosu, se v Lucembursku válí pohozené v drátěných boxech á la shopy „vše za 39 Kč“. Cena je pár desítek Eur (max. 50), jsou to samozřejmě originály. V tu chvíli si uvědomíte, že jsou to vlastně jen obyčejný křusky :-)).

* Slováci byli hustý a utvořila se tam zajímavá aliance – když je tam celkem čtyřicet lidí a z toho skoro polovina CZ/SK lidí, je to prostě lol :-). Nepočítám ani ty všeobecný narážky na to, kdo je lepší v hokeji, kdo má lepší kuchyni, kdo je ve středu Evropy – prostě na denním pořádku :-).

Zkrátka, Lucembursko jako takové mě nadchlo a přiznám se, že by mi ani trochu nevadilo tam žít – vážně super :-). Co se Exchange týče, pocity jsou podobné. Organizace byla lepší jak v Rumunsku (tam to ale zase bylo větší „vzrůšo“ :-)) a celkově povedenější. Lidi fajn, program taky – zkrátka vydařená akce. Těším se na další :-).

Dneska ne „frrrrrrnk“, ale jenom „brrrrrrrm“, naštěstí :-). Létání nesnáším :-). Ale k věci – za hodinku odjíždím s Hankou do Prahy na Florenc a odtud nás poté čeká desetihodinová cesta do Lucemburska. Jedu na týden na další exchange, no a protože se uvolnilo jedno místo, vzal jsem i Hanku. Takže to bude zajímavý a zvláštní, vzhledem k tomu, že jsme po rozchodu a udobření, ani nevim jak to mezi náma je, blaaa. Každopádně v Lucembursku jsem ještě nebyl a po zkušenostech z Rumunska, kde jsem byl před dvěma měsíci, se těším na všechny ty nové lidi a zážitky. Mějte se tu, já jdu balit – ukrutně nestíhám!