Nosi.cz

Týden dovolené a poté stejná doba aklimatizace. Skutečně, až po nějakých osmi dnech jsem si mohl říct, že „mám veškeré zameškání z krku“ a mohl jsem si jako bonus pročíst pár nových článků na oblíbených blozích a sekci trh na Webtrhu. Ten první den byl dost nepříjemný, hodně velký nával (jen na Pongu bylo za ten týden i přes „stop-stav“ nějakých čtrnáct objednávek), takže jsem udělal nejspíš to nejlepší možné – odpověděl na maily a večer zašel na grilovačku s kamarády :-).Co se týče dovolené, tu jsem si vcelku užil a hodně si při ní odpočinul. Ten dvoudenní výběr se vyplatil, protože za hodně fajn cenu jsme vybrali hezký čtyřhvězdičkový hotel se spoustou služeb, kousek od moře i centra a přístavu. Pěkné :-). Problém nastal ve chvíli, kdy mě přestalo moře bavit hned po prvním dnu (ono je rozdíl být u moře ve 12 letech, kdy jsem byl naposledy tuším v Turecku a být u moře o sedm let později) a tak jsme objednali nějaké výlety. Dva – jeden nám zrušili (možná naštěstí) a druhý do vnitrozemí, jenž byl velice zajímavý a vidět Tunisko i jinak než z moderního centra bylo fajn. Co se jídla týče, to bylo super; měli jsme polopenzi, na obědy a druhé večeře jsme ale vždy chodili do přístavu. Ceny za jídlo jsou velice dobré, levnější jak u nás a najíte se podstatně lépe.

Náladu mi trochu zkazili Tunisáci, kterým jsem takto začal říkat už po prvním dnu. Bakšiš za všechno, některé nepříjemné až trapné situace s nimi, smlouvání, verbování na cokoliv a v hotelu pak upřednostňování všech národností před Čechy. Deset minut jsem čekal na odnos kufru, ačkoliv Němci co přišli pět minut po mě byli ve vteřině odbavení, shit. V duchu jsem si říkal, že jestli se to stane ještě jednou, toho chlápka na recepci seřvu nechutným způsobem před celým hotelem. Naštěstí pro obě strany jsme přišly na řadu, i když krev se vařila :-). To mě skutečně štvalo – bakšiš jsem dával za každou blbost, každý den jsem nechával Dinár (asi čtrnáct korun) na pokoji jako poděkování za úklid, spropitné v restauracích i v hotelu vždy zhruba jeden až pět Dinárů. Přesto se k vám zezačátku lidi chovají jak k plevelu (po spropitném se div s děkováním nepřetrhnou, hovada). Za zmínku stojí ještě jeden výlet, kdy jsme se vydali do přístavu zhruba v jednu hodinu ráno. Podruhé už bych to neudělal, protože to nebylo vůbec příjemné. Evropani byli najednou fuč, lidé se na nás tak podivně dívali a ten pocit nejistoty byl skutečně veliký – nic příjemného :-).

Celkově ale asi má nejlepší dovolená. Fotky z ní, kdyby to někoho zajímalo, jsou tady. Během pár dní také udělám nějaký affil webík, ať se vrátí náklady a hlavně proto, že o Tunisko bych toho i za ten týden mohl napsat mnoho. Mimochodem, pokud se do Tuniska chystáte, doporučuji Yuhův web o Tunisku, případně Tunisko na Orbionu – obě stránky velice pěkné.

Blog jsem teď trochu flákal kvůli dovolené, návalu práce a také nemoci, která mě sklátila před několika dny – chystám se to ale zase hezky napravit :-). Pokud někomu něco dlužím, omlouvám se a kdyžtak se připomeňte do mailu.

Teda řeknu vám, že objednávat si dovolenou na internetu, to není žádná příjemná věc ani pro někoho, kdo s ním pracuje prakticky každý den. Internetové agentury nabízí na webu již dávno obsazené termíny, reagují pozdě a celkově mohu hodnotit výběr (Last Minute) dovolené přes internet jako takovou malou zkoušku nervů :-). Nicméně podařilo se, nakonec ale neletím do Bulharska (slečna z Invie volala, že mi to letí za čtyři hodiny z Ostravy, což jsem jaksi nestíhal – objednával jsem v pátek, ozvala se v pondělí pár hodin před odletem ;-)), ale do Tuniska. Našel jsem fajn hotel, zajímavou cenu a přijatelnou délku pobytu, takže nebylo v podstatě co řešit. Nakonec se ale stejně vše domlouvalo přes telefony a do kamenné pobočky jsem musel sjet – smutné.

Každopádně se už docela těším (kromě letu, protože létání nesnáším) na ten relax, kdy „vypnu“ od všech povinností i internetu obecně a naplno se s Hankou ponořím do krásné činnosti jménem dovolená. Mějte se tu :-).

Po slovenském a českém Junior Internetu následoval ještě ten polský. Konal se předminulý víkend a protože jsem byl letos organizátorem, jel jsem se podívat i do Wroclawi, kde bylo naplánované také mezinárodní sympozium. Cesta trvala zhruba šest hodin, nicméně stavěli jsme ještě v Pardubicích, kde přistoupili Slováci :-). Šli jsme se ubytovat do jednoho z místních hotelů, kde mi na pokoj přidělili Poláka Pavla (nakonec vyhrál v JuniorWebu tuším a měl docela pěkný projekt). To bylo docela vtipné – mluvili jsme na sebe anglicky, nicméně on pak navrhl, že bychom to mohli zkusit polsko-česky, protože jsou ty jazyky podobné. Ne tak docela – bylo docela zajímavé, že ani ne po minutě jsme automaticky přešly zpět do angličtiny. Prostě jsme si nerozuměli…

Následovala večeře a po ní krátké setkání s vítězi ze všech zemí – lidé se vzájemně seznamovali, mluvili o svých projektech a ty také srovnávali. Ty polské mě osobně přišly nejslabší. Druhý den ráno se konala konference samotná – několik přednášek, vyhlášení vítězů a podobně. Ihned po ní prohlídka Wroclawi a po večeři vyčerpaný spánek :-). Každopádně se jednalo o hezkou akci. Lidé měli možnost se seznámit, podívat se, jak to chodí jinde a porovnat podmínky.

Za pár hodin jedu do Wroclawi, kde se koná mezinárodní sympozium Junior Internet 2008. Budou tam vítězové ze Slovenska, Čech, Francie a Polska. Těším se hodně, protože tolik lidí, které baví společná věc, se pohromadě moc často nevyskytuje :-). Odjezd je v devět, takže tak v sedm pojedu do Prahy (doufám, že mi zase vykradou káru – to už bych asi nevydejchal :-)) a potom autobusem docela dlouho do Wroclawi samotné. Už teď se těším na hotel. Jdu si zabalit, hodit sprchu a dát pár hodin spánku…

Když mi Jirka Peterka asi tři dny před slovenským Junior Internetem zničehonic zavolal, jestli bych nechtěl jet s ním, vůbec jsem si neuvědomil, že ho letos mají na Slovensku tak brzo (minulý rok byl jejich Junior Internet až po nás). Takže sice překvapen, ale docela rád (minulý rok se mi tam skutečně hodně líbilo) jsem přijal. Cesta do Bratislavy trvala bezmála čtyři a půl hodiny (mě ještě hodinku autem do Prahy), jeli jsme vlakem Euro City. Zpáteční lístek vyjde na 730 CZK, což mi přijde docela super – pohodlné sedačky jako v letadle, nevydýchaný vzduch, vozík s jídlem pendlující mezi vagóny, čisto a mnoho dalšího. Nechápu, proč jsem minulý rok jel do Bratislavy dvakrát jednorázově autem, když to jde pohodlněji, rychleji a romantičtěji vláčkem :-). Na konferenci jsme to stihli přesně na čas. Jirka jako zakladatel Junior Internetu se zhostil úvodního slova, poté zástupci AMAVETu (velká mládežnická organizace na Slovensku – na Exchange v Lucembursku jsem poznal pár jejích členů, takže vím, co ne/dělají :-)) a po nich moderátoři Kuba s Bárou, kteří (naštěstí) letos opět moderovali. Naštěstí proto, že už minulý rok byli super a letos to jen a jen potvrdili. Naprosto přirození, vtipní a hlavně; i v kritických situacích dokázali díky svému humoru situaci obrátit ve svůj prospěch.

Celé dva dny (konference opět trvala dva dny, účastníci spali přímo v Hotelu Barónka, kde se konference odehrávala) mladí lidé představovali své webové projekty, grafické designy či povídky. Tu povedenější, tu méně – nicméně snaha se cení a občas jsem jen koukal, co třeba třináctiletý klučina dokáže. Vítězové jsou uvedeni na oficiálním webu slovenského Junior Internetu, tak se můžete podívat. Obzvláště vítězové s projektem IllusionLord mi doslova vyrazili dech – na svůj věk naprosto super. S autory jsem chvíli kecal a myslím, že se v budoucnu ještě pořádně ukáží. Kromě nich jsem potkal také PCMastera a Timbulka z WebTrhu, takže jsme (obzvláště s prvním ze jmenovaných) hodili řeč o slovensko-českém internetu :-). Konec přišel překvapivě rychle, Jirka navíc odjížděl dřív za příbuznými na Moravu, takže jsem měl před odjezdem zhruba tři-čtyři hodinky na prohlídku historické části Bratislavy. Nějaké fotky z výletu jsem hodil na Flickr sem, ale je jich málo a nejsou nic moc (fotit vážně neumím a ani se mi moc nechtělo).

Mimochodem, co se českého Junior Internetu týče, ten má vyhlášení na pořadu dne již za devět dní. Letos pomáhám s organizací a můžu potvrdit, že je to docela dost práce – sám mám na starosti „jen“ komunikaci se soutěžícími, předvýběr přihlášek, přípravu „veletrhu“ a koordinaci poroty, nicméně i toto dá časově docela zabrat. A ostatní na tom jsou určitě podobně/hůř. Každopádně se těším – potkáme se devětadvacátého v Praze? :-)