Hory mají oči
Poprvé v kině jsem se skutečně bál a vůbec se za to nestydím. Před několika dny jsem v Citadele shlédl společně s Hankou perfektní horor (respektive remake původního, třicet let starého snímku), který mě po dlouhé době naprosto nadchnul. Ihned zezačátku film překvapí vcelku drsnou scénou, nicméně záhy poté se děj nečekaně ubrzďuje a úvodní zápletka je vysvětlována nějakých třicet minut. Třicet dlouhých a nudných minut. Kdo však vydrží, bude po uběhnutí této doby svědkem jedné z nejděsivějších scén poslední doby (znásilnění, zastřelení matky malého dítěte, zastřelení matky celé rodiny a upálení otce zaživa – to vše během deseti minut, navíc na jednom místě). Následuje tvrdá odplata, která nepostrádá náboj, surovost, desítky litrů krve ale také atmosféry, kdy se vžijete do hlavního hrdiny a říkáte si „kurva, zabij všechny ty zasraný svině!“. Několikrát za film jsem nevěřícně koukal s otevřenou pusou, a to doslova. I přes některé scény (hlavní hrdina je bohužel Rambo a vrcholový atlet v jednom, ke konci se pak dočkáváme i scén jako vystřižených z MacGayvera) a místy „hluchý“ scénář se jedná o film, který mě naprosto dostal a překvapil. Jednoznačně doporučuji; není to jen krev, krev, krev – důležitá je i atmosféra, a ta tu je. Pokud možno si sežeňte verzi na DVD (tak jako se to chystám udělat já), protože verze která byla uvedena do kin, musela být drasticky prostříhána tak, aby vůbec mohla ven. Už teď se bojím :-).











15. Červenec, 2006 v 01:19
uchyle
16. Červenec, 2006 v 12:53
smradochu