Nosi.cz

• braziliedovolena
• bulharskolastmi­nute.cz
• dovolenaturec­ko.cz
• egyptdovolena.cz
• kapverdydovole­na.cz
• kapverdylastmi­nute.cz
• kenadovolena.cz
• korsikadovole­na.cz
• kretalastminu­te.cz
• maltadovolena.cz
• marokodovolena.cz
• mauritiusdovo­lena.cz
• slovinskodovo­lena.cz
• spanelskolastmi­nute.cz
• srilankadovole­na.cz
• thajskolastmi­nute.cz
• tureckolastmi­nute.cz
• vietnamdovole­na.cz

Neotevřený. Ale je tu jako motivace… Otevře se pokud překonáme jednu z těchle věcí.

• Pokud překonáme v obratu určitou hranici za měsíc (vim, že jsem totálně posedlej číslama, ale tak mi to nechte).
• Pokud překonáme určitou hranici objednávek za den. Vánoce by mohli pomoct :-).
• Pokud přijde první zahraniční objednávka v našem novym projektu.

Rozjíždíme toho teď docela hodně a mám pocit, že víc věcí jsem nikdy předtím naráz nědělal. A nejsou to žádný malý blbiny – tlačíme se do pro nás nepoznanýho affil odvětví, pomalinku rozjíždíme jeden B2B projekt v zahraničí (kterýmu dost věříme – je to neuvěřitelný, ale našli jsme mezeru na trhu), nějaký nový eshopy a stále pracujeme na rozdělanejch věcech. Do karet nám ale nehraje to, že nám na pár měsíců frnknul programátor a hlavně to zas.aný léto, kdy nám dost věcí stojí a nevydělává. Věřím ale, že se nám jedna z novinek určitě chytne – trochu teď i riskujeme a je to víc stresu. Je to ale vykoupený tím, že děláme víc stabilnější věci – je to potřeba :-).

Skok padákem jsem měl někde na pozadí v hlavě jako jednu z věcí, kterou v životě musím určitě vyzkoušet :-). Povedlo se – minulý víkend jsem si to vyzkoušel a byla to jedna z nejlepších věcí, kterou jsem kdy v životě zažil, vážně! Skákal jsem z letiště v Mostě, které mám jen asi 10km od domova, takže ho dobře znám. Přítelkyni jsem kvůli tomu nechtěl těch 100km tahat, takže mi doprovod dělala máma a šestiletá ségra, která měla o zábavu postaráno.

Musím říct, že jsem po celou dobu nebyl skoro vůbec nervózní. Veškeré možné pochyby navíc zahnal můj tandem pilot Emil Franěk, o kterém jsem se dočetl, že má za sebou více než sedm tisíc skoků a vystřídal pozici trenéra několika národních mužstev. Takže krom pocitu, že skáču s tím nejlepším, mě uklidnili i jeho věty typu „lidi si to platí, takže lidi ať se baví a veškerá dřina a zodpovědnost ať je na nás“. Ok, fér přístup… Po obléknutí kombinézy a seznámení se základními instrukcemi (bál jsem se že něco pokazím, ale nakonec to vše proběhlo v klidu) šlo už všechno docela rychle… Ještě se mi představil můj fotograf/kameraman a už jsme nasedali do letadla. Protože letadla miluju a jednou bych chtěl svoje vlastní menší letadlo (nebo mít alespoň pilotní průkaz), i tohle pro mě bylo fajn.

Skákalo se ze čtyř kilometrů, což mi došlo zhruba ve chvíli, když jsme vystoupali nad mraky. V duchu jsem si říkal „Ty vole! Co tě to zase napadlo?“ a snažil se být v naprostém klidu – mám největší strach ze smrti, neúspěchu a výšek, takže tady jsem to mohl mít všechno v jednom :-). Skákali jsme jako poslední… Sedl jsem si na okraj letadla a zhruba pět vteřin koukal z letadla ven – byl to zvláštní pocit, srdce mi hrozně bušilo a cítil jsem studený vítr. Pak to přišlo, moment na který nadosmrti nezapomenu :-). Ta první vteřina se skutečně nedá dost dobře popsat ani k ničemu porovnat, je to skok do ničeho a zároveň do všeho… Hlavně je to ale neuvěřitelná krása. Následovala zhruba minuta volného pádu, pak se otevřel (resp. Emil otevřel) padák, nechal mě několik minut řídit a než jsem se nadál, byl tandemový seskok u konce.

Jak už jsem psal, hodnotím to jako jeden ze svých nejlepších zážitků (zažil jsem mnohem víc adrenalinu, než například při závodech do vrchu) a těším se, až si znovu skočím. A vzhledem k tomu, že cena není nijak závratná, doporučuju skočit si každému…

PS: Právě probíhá soutěž s Tandemy Franěk o skok zdarma a to jak na jejich stránkách, tak i na oficiální Facebook stránce. Třeba budete mít štěstí :-).

Dneska mi přišla další vtipná obálka z Finančáku, tentokrát se zeleným proužkem. Nedoplatek zhruba dvacetpět tisíc, který se váže k dani z příjmů – nejdřív mě to vyděsilo, protože jsem si jist, že podobné věci máme v rychtiku :-). Ok, dozvěděl jsem se, že jsou to zálohy na další rok – nakonec proč ne, sice pro mě novej termín, ale aspoň to v březnu nebude taková prda.Na druhou stranu mi to den docela zkazilo, blíží se totiž taky DPH a tak jsem začal počítat, kolik letos narveme státu.

DPH – cca 250k Kč
Zálohy soc/zdr – cca 125k Kč
Zálohy na příští rok – 50k Kč
Daně – cca 100k Kč

Slušný číslo, spíš to bude ještě víc. Nutí vás to neustále pracovat, ale je to zároveň dost demotivační… Závidím lidem, co dostávají peníze cash a bez faktury, u nás to v podstatě nejde – no offence, ale dělá to každej a občas by se hodilo nějaký to ulehčení. Proč o tom píšu? Jednak abych to pustil do světa a spadlo to ze mě (blbá pozice, mít na starost prachy – dost stresu a počítání) a jednak doufám v nějakou rozumnou debatu pod článkem, tipy nebo linky na to, kde všude se daj honit náklady :-). Účetnictví je naše největší slabina a rád si nechám poradit…

Btw docela mě dnes taky pobavil Krajuv post někde na FB – „Z fu me uz taky neotravuji pote co tam naposled kolega rekl ‚to dph vam zaplatime az se nam bude chtit, vsichni serou na dane protoze nikdo nema prachy‘.“

Dlouho jsem tu nenapsal nic zajímavějšího, tak popíšu jeden červnovej posun – od prvního jsem se totiž přestěhoval do kanceláří tady u nás v Litvínově. Záminka byla, aby se ten náš biz zase trochu pohnul… Dělat dlouhodobě z domova je hrozně neefektivní, člověk nemá řád, je neuvěřitelně línej a k práci prakticky nečuchne. Tohle byl přesně můj případ (ne tak extrémní) a už dlouho jsem věděl, že potřebuju nakoupnout zase k akci, protože vím, že když mám motivaci, pracuju nonstop… Musím říct, že se to docela podařilo. Mám pocit, že tu udělám dost velký množství práce a že se vše začíná rychleji hejbat.

Kanceláře jsou v prvním patře jedné z docela pěkných kancelářských budov tady, je to za super cenu (150Kč/m2), bylo tu základní vybavení (něco se musí ještě vyselektovat a upravit), úklid, ostraha a rychlej internet. Máme dvě místnosti – v jedný se starají o náš e-shop (další dva až tři do konce roku ještě rozběhneme), druhou jsem si zabral já a dělám tu na všem ostatním…

Rozjíždíme teď relativně dost věcí najednou a po delší době mám opět nějakou vizi, kde bych chtěl být a kam nás směřovat… Víte jak jsem na tom přišel? Vrátilo se mi mé oblíbené „zažrání do práce“, kdy si musím při čtení přečíst třeba jednu a tu samou stranu klidně pětkrát, protože neustále myslím na něco jiného a neustále mě napadají nové věci. Jsem často dost mimo… Možná začnu i zase blogovat, pokud o to teda někdo stojí :-).